Uplatnění nároku na výživné společně vyživované osoby a jeho vymáhání zákonnými prostředky je podle zákona o pomoci v hmotné nouzi jedním ze způsobů zvýšení příjmu řádným uplatněním nároků a pohledávek (ust. § 13 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi). Z tohoto důvodu může být před přiznáním nároku na tyto dávky po žadateli požadováno, aby on nebo s ním společně posuzované osoby uplatnily tyto své nároky – počínaje určením otcovství k dítěti, přes návrh na určení vyživovací povinnosti až po uplatnění formou exekuce přiznaného výživného, resp. podání trestního oznámení na neplnícího rodiče. K tomu Komentář Wolters Kluwer (ASPI) uvádí: „V případech, kdy je vzhledem k objektivním okolnostem zřejmé, že by případné uplatnění nároků a pohledávek nemělo reálnou šanci na úspěch, toto uplatnění orgán pomoci v hmotné nouzi nepožaduje. Dále v případech, kdy by vynaložené náklady byly vyšší či rovny zisku z uplatněných nároků a pohledávek, případně by zisk byl tak nepatrný, že by bylo neekonomické toto uplatnění požadovat, orgán pomoci v hmotné nouzi uplatnění existujících nároků a pohledávek také nevyžaduje. Uplatnění nároků a pohledávek orgán pomoci v hmotné nouzi nevyžaduje též v případech, kdy nepovažuje za možné je po osobě spravedlivě žádat. Jedná se typicky o situace, kdy není z objektivních důvodů (podle stanoviska orgánu sociálně-právní ochrany dětí) určeno otcovství k dítěti a není tedy možné uplatnit výživné vůči tomuto dítěti.“ (B E C K, P ., G R U N E R O V Á, I ., P A V E L K O V Á, M . Zákon o pomoci v hmotné nouzi: Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-9-17]. ASPI_ID KO111_2006CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X) V praxi by tam měla být zvážena účelnost uplatnění a vymáhání výživného pro vznik nároku na dávky pomoci v hmotné nouzi, byť se to mnohdy neděje.
Další souvislost dávek pomoci v hmotné nouzi s dluhem na výživném – pokud žadatel dluží na výživném částku převyšuje trojnásobek stanovené vyživovací povinnosti, snižuje se jeho částka živobytí na částku existenčního minima. Výjimkou je situace, kdy dluh na výživném vznikl až po podání žádosti o příspěvek na živobytí a žadatel podal návrh na snížení nebo zrušení výživného. Účelem pravděpodobně je motivovat povinné k hrazení výživného, jinak obdrží na příspěvku na živobytí méně nebo vůbec nic. Na druhé straně k podání žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi obvykle vedou dlouhodobější finanční a sociální problémy, které jsou už samy o sobě důvodem k (částečnému) nehrazení výživného. Pokud ovšem osoba žije pouze z existenčního minima, obvykle nemá moc šanci výživné a dluh na něm uhradit.