Právní úprava: závazky z deliktů §§ 2894-2971 o.z.
Újma může být majetková nebo nemajetková. Majetková újma je skutečná škoda na majetku (to, o co se hodnota majetku snížila) a ušlý zisk (to, o co se hodnota majetku nezvýšila, ačkoliv se to dalo s ohledem na obvyklý běh věcí očekávat). Nemajetková újma je například poškozená pověst, zásah do zdraví, cti, soukromí. Její způsobení se následně může promítnout i do majetkových poměrů postiženého. Majetková újma se hradí vždy, povinnost hradit nemajetkovou újmu vzniká za podmínky, že tak stanoví zákon (nebo sjednaná smlouva).
Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát. Nelze se vzdát ani práva na náhradu škody způsobené vadou výrobku. Jinak je možné se budoucího práva na náhradu škody vzdát nebo ho smluvně omezit. Nelze vyloučit nebo omezit svou povinnost k náhradě újmy.
Obecná prevenční povinnost – každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.
Zakročovací povinnost – má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit. Práva a povinnosti zakročujícího i osoby, v jejímž zájmu bylo zakročeno, se posoudí podle ustanovení o nepřikázaném jednatelství.
Notifikační povinnost – kdo porušil právní povinnost, nebo kdo může a má vědět, že ji poruší, oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy, které mohl po oznámení zabránit. Splnění oznamovací povinnosti má poškozenému umožnit, aby sám mohl učinit opatření, která zmírní následky.
Okolnosti vylučující povinnost nahradit škodu
Kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. To neplatí, je-li zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená, zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku.
Jednání v nutné obraně – obrana musí probíhat obdobným způsobem, nemůže probíhat až poté, co útok skončil. Nehledí se na následek, ale na přiměřenost způsobu obrany. Hrozí-li újma jen nepatrná, musí být obrana přiměřená.
Kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající.
Jednání v krajní nouzi – způsobení škody při odvracení většího nebezpečí, malá cena za záchranu hodnotnějšího statku. Způsobí se újma, ale menší, než ta, která hrozila. Jen při odvracení nebezpečí, které jednající sám nevyvolal. Předpokládá se ohrožení něčím jiným, než způsobilou osobou – třeba požárem, povodní, lavinou, zvířetem. Bezprostředně hrozící nebezpečí nelze odvrátit jinak, přiměřené použití prostředků.
V úvahu se bere vždy i to, že jde o často o stresující situaci, vyžadující rychlou reakci. Posuzují se vždy okolnosti konkrétního případu. Ten, kdo odvracel hrozící újmu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu újmy, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil.
Příklady
1) Při povodni dojde k protržení hráze rybníku ve vsi A. Přívalová vlna se žene na obec B, hrozí, že zaplaví 10 domů, které stojí na nízkém břehu rozvodněné řeky. Nad obcí B je řeka v korytě s nízkými travnatými břehy, na březích jsou pole. Přívalová vlna má do obce B dorazit v horizontu několika hodin. Osoba K prokope travnatý břeh tak, že přívalová vlna se rozlije do polí ještě před obcí B. Při rozlití vody dojde ke škodě na obilí, které tam rostlo a dále k podmáčení polní půdy, která se pak musí vysoušet a není možné na ní nic pěstovat po dobu dalšího roku.
Osoba K svým jednáním naplnila podmínky krajní nouze, neboť nebezpečí bezprostředně hrozilo, nebylo možné ho jinak odvrátit (v jiném místě řeky nešlo břeh prokopat a i kdyby, došlo by ke zhruba stejnému následku), osoba K nebezpečí nezpůsobila ani nebyla povinna ho snášet a následek (zaplavení polí) byl menší než hrozící zaplavení 10 obytných domů.
2) Muž se prochází s cvičeným psem bojového plemene, u řeky se setká s ženou a pohádá se s ní. V rozčilení na ni přímým příkazem poštve cvičeného psa. Žena psa uhodí klackem a zlomí mu nohu.
Žena jednala v nutné obraně, pes v tomto případě sloužil člověku jako prostředek útoku, útok bezprostředně hrozil a byl přiměřený povaze útoku (zlomená noha psa znehybnila a znemožnila mu provést útok, ale zároveň ho nezabila). Za jistých okolností by i případné usmrcení psa mohlo být považováno za nutnou obranu.
3) Muž přijde do prodejny potravin a žádá láhve s alkoholem, ačkoliv nemá na zaplacení. Pohádá se s prodavačem, přičemž mu před jeho pultem hrozí zaťatou pěstí a vyhrožuje usmrcením. Prodavač vytáhne pistoli a muže zastřelí.
Zřejmě nepůjde o nutnou obranu, neboť útok nehrozil zcela bezprostředně (muž se nechystal pult obejít nebo přeskočit a přes pult by na prodavače sotva dosáhl) a navíc obrana byla zřejmě nepřiměřená, k odvrácení útoku by pravděpodobně stačilo například pistolí pouze pohrozit, případně zvolit výstražný výstřel.
4) Muž se vloupe v noci do obchodu a ukradne pokladnu. Majitel obchodu, který spí v zadní místnosti se probudí a ve chvíli, kdy zloděj čeká venku na ulici na komplice s autem ho bodne nožem do zad a vážně ho poraní.
Předpokladem vzniku povinnosti nahradit škodu jsou:
- Protiprávní jednání (porušení dobrých mravů, zákona, smluvní povinnosti nebo obecné prevenční povinnosti)
- Vznik újmy
- Příčinná souvislost mezi jednáním a újmou (újma je přímým následkem deliktu, nebýt jednání, k újmě by nedošlo)
- V některých případech ještě zavinění (úmysl či nedbalost – pro vznik odpovědnosti stačí nedbalost, pokud zákon výslovně nehovoří o úmyslu; v případě porušení smluvní povinnosti nebo v zákonem stanovených případech nemusí být zavinění vůbec třeba)
U majetkové újmy je základním principem uvedení do původního stavu (např. oprava poškozené věci), pokud to není možné, nebo o to poškozený požádá, hradí se škoda v penězích. Při určování výše náhrady škody se zohledňuje kromě ceny obvyklé i hodnota věci pro poškozeného, šlo-li o věc zvláštní obliby, ke které měl emocionální vztah.
Nemajetková újma se hradí jen tehdy, bylo-li to předem výslovně ujednáno nebo stanoví-li tak zákon. U nemajetkové újmy se hradí přiměřené zadostiučinění. To se může poskytnut v penězích (finanční kompenzace) nebo např. jako veřejná omluva, uvedení do původního stavu, zdržení se jednání.
Nárok na náhradu újmy se uplatňuje v občanskoprávním řízení, důkazní břemeno nese žalobce (poškozený). Je-li škůdců více, můžou odpovídat solidárně (společně a nerozdílně) nebo soud rozhodne o odpovědnosti dle míry zavinění, pokud se na vzniku škodlivého následku podíleli nerovnoměrně. U výše náhrady újmy se bere v potaz úmysl, použití lsti nebo pohrůžky, zneužití závislosti, zveřejnění, diskriminace poškozeného nebo jeho obavy ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, ale rovněž i přispění poškozeného ke vzniku škody, způsob vzniku škody, osobní a majetkové poměry škůdce i poměry poškozeného.
Promlčení
Nárok na náhradu újmy se může promlčet. Subjektivní promlčecí lhůta tří let začíná běžet ode dne, kdy se poškozený o újmě dozvěděl a kdy zjistil, kdo za ní odpovídá. Objektivní lhůta trvá deset let ode dne, kdy k újmě došlo, byla-li újma způsobena úmyslně, pak patnáct let. Po promlčení práva na náhradu škody je možné domáhat se po obohaceném škůdci vydání bezdůvodného obohacení.
Zvláštní druhy škod §2920 a násl.
- Škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání – nezletilý, osoba s duševní poruchou – solidárně škodu hradí i ten, kdo nad nimi zanedbal náležitý dohled
- Škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi – solidárně hradí ten, kdo se této osoby ujal
- Škoda z provozní činnosti – škodu hradí provozovatel
- Škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným
- Škoda na nemovité věci
- Škoda z provozu dopravních prostředků
- Škoda způsobená zvířetem – hradí vlastník, i když zvíře uteklo
- Škoda způsobená věcí – rovněž použití vadné věci (např. i ve zdravotnických službách), pád věci
- Škoda způsobená vadou výrobku – škodu hradí výrobce i dodavatel, hradí se jen škoda nad 500 eur,
- Škoda na převzaté věci
- Škoda na odložené věci – na místě k tomu obvyklém, např. v šatně, v hlídané garáži, nelze se zbavit odpovědnosti cedulkou „za odložené věci se neručí“, hradí provozovatel místa, právo na náhradu škody se musí uplatnit do 15 dnů
- Škoda na vnesené věci – v ubytování, omezeno stonásobkem denní ceny ubytování, v určitých případech bez omezení
- Škoda způsobená informací nebo radou – Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.
Náhrada při ublížení na zdraví a usmrcení
V případě újmy na zdraví hradí poškozenému škůdce bolestné a účelně vynaložené náklady spojené s péčí. Peněžitá náhrada by přitom měla plně vyvážit vytrpěné bolesti (fyzické i duševní strádání) i další nemajetkové újmy. Pokud poškozenému navíc vznikla překážka lepší budoucnosti, škůdce je povinen nahradit mu také ztížení společenského uplatnění. Mezi opětovná plnění poté patří třeba náhrada za ztrátu výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti či náhrada za ztrátu důchodu. Dojde-li k usmrcení nebo ke zvláště závažnému ublížení na zdraví, škůdce musí odčinit duševní útrapy manžela či manželky, rodičů, dětí nebo jiné osoby blízké, a to peněžitou náhradou, jež přiměřeným způsobem vyvažuje jejich utrpení. Pokud není možné výši náhrady určit, je stanovena dle zásad slušnosti. Dále je pak škůdce pozůstalým povinen nahradit přiměřené náklady spojené s pohřbem a opětující se náklady na jejich výživu.
Výše bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění se počítá podle tzv. bodového systému, který přiřazuje jednotlivým druhům poškození zdraví body a ty jsou následně finančně ohodnoceny. Zvláštní úpravu má nahrazování nemajetkové újmy na zdraví vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli (§250 a násl. zákoníku práce)
Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu v případech, kdy dojde k porušení pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, vznikne škoda, mezi vznikem škody a porušením pracovních povinností ze strany zaměstnance je příčinná souvislost a jednání daného zaměstnance bylo zaviněné. Výše náhrady škody zaměstnancem je omezená zákonem, v případě škody z nedbalosti je to nanejvýš čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku. To neplatí u úmyslného způsobení škody, po zneužití návykových látek, u škody vzniklé schodkem na svěřených hodnotách (například na penězích v kase) nebo způsobené ztrátou svěřených věcí, v takových případech se hradí plná výše škody.
Pokud by zaměstnanec vědomě neupozornil nadřízeného na škodu hrozící zaměstnavateli nebo proti ní nezakročil, může po něm zaměstnavatel požadovat až trojnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku.