Trestné činy dětí a mladistvých
- trestní řízení u dětí a mladistvých se řídí zvláštními pravidly, především zákonem č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věci mládeže, věnují se mu speciálně vyškolení pracovníci Policie ČR, státní zástupci, soudci a probační pracovníci
- trestní řízení s dětmi a mladistvými probíhá také obvykle za účasti OSPOD, neboť taková činnost dětí a mladistvých je jedním z důvodů sociálně-právní ochrany dětí
- dítě mladší 15 let není trestně odpovědné, proto nemůže být za své (jinak trestné) činy souzeno
- nezletilý mezi 15 a 18 lety je již trestně odpovědný, ale čin jinak trestný se nazývá proviněním
- spáchá-li dítě nebo mladistvý čin jinak trestný nebo provinění, mohou být zároveň s ním trestně odpovědní rovněž jeho zákonní zástupce, případně mohou spolu s ním odpovídat za vzniklou škodu; vše ale vždy záleží na posouzení konkrétního jednání
- dítěti mladšímu 15 let lze za čin jinak trestný uložit:
- výchovná opatření – výchovnými opatřeními jsou dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou (jde např. o povinnost splácet způsobenou škodu, podrobit se léčení drogové závislosti atd.)
- ochrannou výchovu – zejména v případě, že je třeba před jednáním dítěte chránit rovněž společnost a není-li jeho výchova řádně zajištěna, jde o přísnější model výchovy než je obvyklá ústavní výchova, výkon se řídí zákonem č. 109/2022 Sb.
- soud v řízení ve věci soudnictví ve věcech mládeže může dát rovněž podnět k zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy (podle občanskoprávních pravidel)
- mladistvému mezi 15 a 18 lety lze kromě výše uvedeného uložit také trestní opatření – např. obecně prospěšné práce, domácí vězení, podmíněné odsouzení, ale i nepodmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody
Mladistvý pachatel může také již v průběhu řízení nebo po uložení opatření spolupracovat s Probační a mediační službou.
Záškoláctví
Jde o situaci, kdy má dítě neomluvenou absenci ve výuce. Buď o této absenci rodiče sami neví, dítě nedochází do školy a lže rodičům, že tam chodí. Nebo rodiče kryjí neomluvenou nepřítomnost dítěte ve výuce tak, že je dodatečně omlouvají, aniž by k tomu byl relevantní důvod.
Škola nastavuje podmínky omluv z výuky zákonnými zástupci (tj. bez jiných dokladů, např. potvrzení lékaře). Obvykle může rodič omluvit nepřítomnost dítěte jen v rozsahu několika dnů, delší absence vyžaduje další doklady.
O neomluvené nepřítomnosti informuje škola zákonného zástupce a snaží se problém řešit primárně spoluprací školy, dítěte a rodiny, a to nejprve na úrovni třídy. Nestačí-li to k nápravě, snaží se jednat ředitel školy, případně může dojít ke stanovení individuálního plánu, škola spolupracuje rovněž se speciálním pedagogem, preventistou závislostí, psychologem apod. Pokud tyto metody opakovaně selhávají, informuje škola OSPOD. Dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) zákona o sociálně-právní ochraně dětí se sociálně-právní ochrana dětí zaměřuje mimo jiné na děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku.
Počet neomluvených hodin, případně hodin omluvených rodičem, u nichž je podezření, že jde o skryté záškoláctví omlouvané zákonným zástupcem bez objektivní příčiny, který je podkladem k řešení situace mimo školu je dán obecně metodickým pokynem ve výši 25 neomluvených hodin = podnět OSPOD. Nicméně škola může počet neomluvených hodin pro „nutnost“ informovat OSPOD či podniknout jiné kroky nastavit i jinak, případně posoudit individuálně u každého dítěte. Pravidla obvykle stanoví primárně školní řád.
OSPOD obvykle prostřednictvím kurátora pro děti a mládež řeší situaci preventivními kroky – např. případovou konferencí, domluvou. Pokud tyto kroky nevedou k nápravě, může záškoláctví vést k uložení výchovnách omezení a povinností, umístění dítěte do střediska výchovné péče, případně i podání návrhu na umístění do ústavní výchovy. Tyto kroky může podniknout i rodič v případě svého výchovného selhání, kdy např. u staršího dítěte není schopen zajistit jeho docházku do školy svými silami (např. dítě dovede řádně do školy, ale to z ní opakovaně svévolně odejde bez vědomí rodiče).
Pokud dochází k neomluveným absencím z důvodů na straně rodiny nebo minimálně s jejich vědomím, může se jednat o přestupek podle § 182a školského zákona – zákonný zástupce zanedbává péči o povinnou školní docházku nebo o povinné předškolní vzdělávání dítěte. Za tento přestupek je možné uložit sankci v podobě napomenutí nebo pokuty až do výše 50 000,- Kč.
V případě déle trvající nebo intenzivní formy záškoláctví, kdy tuto situaci zákonný zástupce min. umožní nebo k ní dítě přímo svádí, může dojít ke spáchání trestného činu dle ust. § 201 trestního zákoníku – ohrožování výchovy dítěte. K jeho spáchání není nutný úmysl, postačí nedbalost. Za spáchání hrozí trest odnětí svobody v délce až dvou let, i když obvykle bývá nejprve ukládán trest podmíněný.
U přestupku i trestného činu se posuzují všechny okolnosti, zejména míra zavinění na straně zákonného zástupce a na straně dítěte.
Uložení správního trestu za přestupek spočívající v neplnění povinností zákonného zástupce dítěte spojených s řádným plněním povinné školní docházky vede k odejmutí dávek pomoci v hmotné nouzi, a to po dobu 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu.
Dlouhodobá nepřítomnost dítěte ve výuce je také důvodem absence hodnocení v daném školním roce a může vést až k nutnosti přezkoušení žáka před komisí, případně opakování ročníku.
Útěky nezletilých z domova
Pokud dítě uteče z domova a je zde podezření, že by mohlo být v ohrožení života nebo zdraví, je zákonný zástupce povinen to Policii ČR. Pokud dítě odejde od rodiny např. k příbuzným, kde je o něj řádně postaráno a jeho život, zdraví ani vývoj nejsou ohroženy, není nutné to nikam nahlašovat. Na situaci se vztahují podmínky mlčenlivosti sociálního pracovníka.
Útěky nezletilých ze zařízení domů
Pokud nezletilý uteče z ústavní péče, ochranné výchovy apod., může se dopustit činu jinak trestného dle ust. § 337 trestního zákoníku – maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Zákonný zástupce, k němuž nezletilý uteče, se nenahlášením může dopustit téhož trestného činu, případně trestného činu dle ust. § 201 trestního zákoníku – ohrožování výchovy dítěte. Na situaci se vztahují podmínky mlčenlivosti pracovníka (podle druhu sociální služby a intenzity ohrožení dítěte). Znamená to tedy, že ohlašovací povinnost vůči OSPOD může mít po zvážení konkrétních okolností sociální pracovník pověřený sociálně-právní ochranou dětí. Ostatní sociální pracovníci tuto povinnost v zásadě nemají, s dále uvedenými výjimkami – např. prolomení mlčenlivosti v případě trestného činu neoznámení trestného činu – tj. např. v případě týrání svěřené osoby.