Poměrně časté budou v praxi případy, kdy odstranit následky diskriminace nebude možné (např. pracovní místo bylo v mezidobí obsazeno jiným kandidátem, nájemní byt byl již pronajat jinému zájemci, koncert, na který nebyla osoba pro svou barvu pleti vpuštěna, již proběhl atd.). Pak ale téměř nikdy nebude možné věc vyřešit toliko poskytnutím přiměřeného zadostiučinění (morální satisfakce), ledaže by to snad sám diskriminovaný považoval za dostatečné řešení celé věci.
Přiměřené zadostiučinění podle § 10 odst. 1 ADZ bude spočívat typicky v omluvě, případně v odvolání rasistického výroku učiněném v určitém kolektivu, v místním tisku, a to nejlépe na stejném místě nebo ve stejné tiskovině
V řadě případů je sice ukončení diskriminačního jednání možné, z povahy věci však samo o sobě k nápravě situace nepostačí. Nepůjde jen o takové případy, kdy diskriminační jednání bylo jednorázové, resp. v mezidobí pominulo a nehrozí ani nebezpečí jeho opakování. Půjde často též o situace, kdy diskriminační jednání, třebaže na základě podané žaloby bylo ukončeno, způsobilo mezitím již značnou nemateriální škodu. Typickou situací bude ukončení sexuálního obtěžování ze strany zaměstnavatele. V takovémto případě budou dopady sexuálního obtěžování na obtěžovanou osobu budou vyžadovat též peněžitou náhradu nemateriální újmy.
Žalobní návrh (petit) žaloby požadující materiální satisfakci musí obdobně jako u žalob dle § 13 OZ specifikovat, jakou konkrétní výši peněžitého zadostiučinění žalobce požaduje (§ 79 odst. 1 OSŘ). Požadovaná částka totiž stanoví maximum, které může soud přiznat (viz § 153 odst. 2 OSŘ)