Smluvními stranami základního pracovněprávního vztahu (= pracovní poměr, dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce) jsou zaměstnanec a zaměstnavatel.
Zaměstnanec
Zaměstnancem může být jen fyzická osoba, neboť jen fyzická osoba může vykonávat osobně práci pro zaměstnavatele.
Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti zaměstnance a vlastními právními úkony těchto práv a povinností nabývat vzniká dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku; zaměstnavatel však s ní nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. = Pracovní smlouva, uzavřená osobou mladší by byla neplatná; neplatné by bylo také ustanovení o dni nástupu do práce, které by předcházelo ukončení povinné školní docházky.
Jinak se způsobilost k právním úkonům zaměstnance, její omezení nebo zbavení, řídí obecnou úpravou v občanském zákoníku.
Zaměstnavatel
Zaměstnavatelem může být fyzická nebo právnická osoba. Zaměstnavatel, narozdíl od zaměstnance, nemusí v pracovněprávním vztahu vystupovat osobně, může být tedy zastoupen. Fyzická osoba může být zaměstnavatelem od svého narození; vlastními právními úkony však může práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích nabývat až dosažením 18 let věku.
Zaměstnavatel může být v pracovněprávním vztahu zastoupen podle obecné úpravy v občanském zákoníku. To znamená, že zaměstnavatel může být zastoupen jinou osobou zejména na základě plné moci (případně též ze zákona – např. nezletilý zaměstnavatel – nebo na základě rozhodnutí soudu – např. zaměstnavatel s omezenou způsobilostí k právním úkonům, který má soudem ustanoveného opatrovníka).
Zaměstnavatel-právnická osoba jedná v pracovněprávním vztahu, stejně jako v jakémkoli jiném právním vztahu: svými statutárními orgány, a dále svými zaměstnanci nebo členy, pokud tak stanoví její vnitřní předpisy nebo pokud je to obvyklé vzhledem k jejich pracovnímu zařazení. Zákoník práce zná zvláštní pojem „vedoucí zaměstnanci“, což jsou zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny.
Za Českou republiku v pracovněprávních vztazích jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu, která jménem státu zaměstnance zaměstnává.