Přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.
Od 1.7.2017 platí v oblasti přestupků a správních deliktů nové právní předpisy – zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.
První z nich nově upravuje odpovědnost za přestupky a správní delikty a obecná procesní pravidla pro postih přestupků a správních deliktů a řízení o nich. Pojem přestupek rovněž nově zahrnuje tzv. jiný správní delikt, jehož procesní úprava nebyla jednotná. Skutkové podstaty přestupků a správních deliktů jsou v současnosti uvedeny v různých zákonech (uvádí se, že v cca 200 právních předpisech).
V zákoně č. 251/2016 Sb. jsou pak obsaženy skutkové podstaty některých přestupků – např. přestupky proti občanskému soužití, proti majetku atd.
Pojetí přestupku má formální část (naplnění znaků skutkové podstaty, označení jednání za přestupek zákonem) a nově i materiální část – naplnění společenské škodlivosti. Pokud skutek sice formálně naplní podstatu uvedenou v zákoně, ale není zároveň společensky škodlivým, nebude stíhán.
Odpovědnost za přestupek
Fyzická osoba nepodnikající je za přestupek odpovědná, pokud je okamžiku spáchání starší 15 let a příčetná. Vyžaduje se zavinění přestupku, ale postačuje zavinění z nedbalosti, nevyžaduje-li zákon v konkrétním případě zavinění úmyslné (= subjektivní pojetí odpovědnosti).
Právnická osoba je za přestupek odpovědná objektivně. Právnická osoba je pachatelem, jestliže k naplnění znaků přestupku došlo jednáním fyzické osoby, která se za účelem posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě a která porušila právní povinnost uloženou právnické osobě, a to při činnosti právnické osoby, v přímé souvislosti s činností právnické osoby nebo ku prospěchu právnické osoby nebo v jejím zájmu; za porušení právní povinnosti uložené právnické osobě se považuje též porušení právní povinnosti uložené organizační složce nebo jinému útvaru, který je součástí právnické osoby. Za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě, se za účelem posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje např. člen statutárního orgánu, zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývajících z tohoto postavení. Ze spáchání přestupku se právnická osoba může vyvinit, pokud prokáže, že vyvinula veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila (tzv. liberace). Stejně jako u právnické osoby se posuzuje odpovědnost za přestupky u fyzických osob podnikajících.
Sankce
Druhy správních trestů
a) napomenutí
b) pokuta
c) zákaz činnosti
d) propadnutí věci nebo náhradní hodnoty
e) zveřejnění rozhodnutí o přestupku
Promlčení
Promlčecí doba činí jeden rok od spáchání přestupku, případně tři roky od spáchání v případě přestupků, za něž lze uložit pokutu, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč (závažnější přestupky).
Stavění promlčecí doby – do promlčecí doby se nezapočítává určitá doba – např. doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení, po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní apod.
Přerušení promlčecí doby – promlčecí doba se přeruší a začne běžet znovu od začátku
– oznámením o zahájení řízení o přestupku,
– vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným,
– vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání.
Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání; jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání.
Řízení o přestupcích
Přestupky projednávají a řeší v přenesené působnosti úřady obcí s rozšířenou působností nebo jiné správní orgány k tomu pověřené (např. orgány Policie ČR vyšetřují a projednávají přestupky v silniční dopravě).