Podle platného práva mohou cizinci pobývat na území České republiky pouze s povolením. Tím může být jednak vízum a jednak jiný druh povolení. Občané států, se kterými má Česká republika uzavřenu dohodu o bezvízovém styku, mohou pobývat omezenou dobu na území bez víza.
Cizinci, kteří žít na území České republiky si mohou požádat o povolení k pobytu na základě některého ze zákonem předpokládaného důvodu. Na povolení není právní nárok a mnohdy bývá i zamítáno. V případě uděleného povolení je možné je prodloužit, přičemž na prodloužení je za určitých okolností právní nárok a rozhodnutí podléhají na rozdíl od prvního povolení soudnímu přezkumu.
Po určité době pobytu a za splnění některých zákonných podmínek dříve nebo i hned mohou cizinci požádat o povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu. Jeho udělením získají časově neomezené povolení k pobytu a z hlediska zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení požívají stejné postavení jako občané, kteří se registrují k trvalému pobytu. Cizinci s trvalým pobytem nepožívají žádná politická práva (právo volit, být volen), nemají právo na diplomatickou ochranu, nemají přístup k některým povoláním (policisté, vojáci, soudci, státní zástupci, osoby ve služebním poměru), mají i z mimoprávních důvodů obtížnější přístup k mnoha jiným statkům. Osoba s trvalým pobytem nemá právní jistotu, že bude moci vždy pobývat na území České republiky. Pokud se někdy odstěhuje a pobyt zruší, nemá nárok na jeho znovunabytí. Právní jistotu pobytu na území ČR a právo návratu může zajistit pouze státní občanství.
Pokud někdo pobývá bez povolení na území ČR nebo porušuje jiná, konkrétně určená, ustanovení zákona, je možné jej vyhostit. Překážkou vyhoštění mohou být rodinné vazby a soukromý život s vazbami na Českou republiku.