Při výkonu rozhodnutí vedeném soudem může soud, a při exekuci vedené exekutorem exekutor, zřídit na nemovitosti povinného zástavní právo ve prospěch oprávněného. Toto zástavní právo je vyznačeno v katastru nemovitostí a v praxi znamená, že oprávněný z tohoto zástavního práva bude mít při případném prodeji nemovitosti lepší a přednější postavení než ostatní věřitelé.
Zástavní právo je zajišťovacím institutem. Je to tedy jakási pojistka pro případ nevymožení dlužné částky jinými způsoby. Zástavní právo totiž může být zřízeno, a pokud pak povinný řádně svůj dluh uhradí nebo je úhrady dluhu dosaženo jinými způsoby výkonu rozhodnutí, zástavní právo zanikne a na podnět exekutora jej katastr nemovitostí opět vymaže. Pouze v případě, že dluh uhrazen není a není možné jeho úhrady docílit žádným ze způsobů exekuce, přistoupí soud/exekutor k prodeji nemovitosti (v takovém případě musí být vydán další exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, viz výše) a při tomto prodeji bude mít oprávněný, v jehož prospěch bylo zástavní právo zřízeno, výhodnější postavení.
Zřízení exekutorského zástavního práva v exekuci tak může být pro oprávněného i povinného výhodné v tom, že exekutor není nucen ihned přikročit k prodeji nemovitosti a může snáze souhlasit např. se splátkami či s pomalejším vymáháním dluhu formou srážek, neboť ví, že nemovitost povinného je v jeho prospěch zajištěna.