Ve věcech péče o nezletilé soud vykonává dva druhy rozhodnutí:
1) výkon předběžného opatření podle ust. § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – dítě se ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče nebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li narušen
V takovém případě se předběžné opatření vykoná bezodkladně. Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud v součinnosti s příslušnými orgány veřejné moci nezletilé dítě předá do vhodného prostředí; jestliže je dítě u jiné osoby nebo v zařízení, bude jim za účelem umístění do vhodného prostředí odňato.
Vhodným prostředím se rozumí výchovné prostředí u osoby nebo zařízení způsobilého zajistit nezletilému řádnou péči s ohledem na jeho fyzický a duševní stav, jakož i rozumovou vyspělost a umožnit realizaci případných jiných opatření stanovených předběžným opatřením. Předběžným opatřením lze svěřit dítě i do pěstounské péče na přechodnou dobu, po kterou rodič nemůže dítě ze závažných důvodů vychovávat, nebo po jejímž uplynutí lze dítě svěřit do péče před osvojením, dát souhlas rodiče s osvojením či rozhodnout o tom, že není třeba souhlasu rodiče k osvojení.
Při výkonu rozhodnutí je třeba postupovat citlivě s ohledem na dítě tak, aby nedošlo k nepřijatelnému zásahu do jeho psychického a citového vývoje nebo jinému neodůvodněnému zásahu do jeho práv. S ohledem na věk a rozumové schopnosti je dítě informováno o důvodech a všech krocích spojených s výkonem rozhodnutí. Zejména se mu s přihlédnutím k jeho rozumovým schopnostem a citovým vazbám vysvětlí důvody, které vedly k tomuto výkonu, kam bude převezeno, případně se mu zodpoví otázky, které v této souvislosti položí.
Příslušným k výkonu tohoto rozhodnutí je soud, který nařídil předběžné opatření. Nezletilý nemusí být zastoupen; nemá-li nezletilý zákonného zástupce nebo nemůže-li jej zákonný zástupce v řízení zastupovat, jmenuje mu soud opatrovníka bezodkladně po provedení výkonu.
2) výkon rozhodnutí o péči o nezletilé děti
Tento způsob výkonu rozhodnutí se používá zejména v těchto situacích: rodiče se dohodli nebo soud rozhodl o úpravě péče o nezletilé dítě (např. svěřil do péče matky a stanovil dobu, po kterou se má dítě stýkat s otcem, nebo svěřil dítě do péče druhého rodiče, než bylo dosud apod.) a rozhodnutí nebo dohoda schválená soudem nejsou plněny. Také se použije v případě únosu dítěte nejčastěji druhým rodičem. Vzhledem k citlivosti takových případů má soud několik nástrojů, jak vést dospělé k plnění rozhodnutí, než přistoupí k přímému výkonu, kterým je realizace rozhodnutí – odnětí dítěte a jeho předání.
V těchto věcech soud postupuje především s ohledem na zájem dítěte, nikoliv jeho rodičů nebo jiných osob, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy. Soud v těchto věcech spolupracuje především s orgánem sociálně právní ochrany dětí a případně si vyžádá i stanoviska odborníků, jako např. psychologa.
Soud může (na návrh i bez něho):
- učinit výzvu, aby povinný soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu plnil, a poučí jej o možnosti výkonu rozhodnutí ukládáním pokut nebo odnětím dítěte
- požádat též příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby vedl povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aniž by bylo třeba nařizovat výkon rozhodnutí
Výkon rozhodnutí se nejprve realizuje ukládáním pořádkových pokut, a to i opakovaně. Výkon rozhodnutí uložením pokuty lze ale nařídit opětovně, jen je-li to účelné; výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč. Pokuty připadají státu a soud eviduje částku vymožených pokut.
K tomu již Ústavní soud judikoval, že (parafrázuji) smyslem ukládání pokut není sankcionovat povinného, ale primárně vymoci splnění povinnosti ve prospěch oprávněného. Dále je třeba mít na zřeteli, že za podmínky, kdy povinný negativně neovlivňuje dítě vůči oprávněnému (druhému rodiči) a naopak ho vede k plnění povinnosti a dítě se samostatně rozhodne (v tomto případě mu bylo 13 let), že se s druhým rodičem odmítne setkat, není uložení pořádkové pokuty na místě, neboť je třeba respektovat názor takto starého dítěte a nesplnění rozhodnutí nebylo způsobeno jednáním nebo opominutím povinného rodiče. V dalším rozhodnutí Ústavní soud ve věci uložení pořádkové pokuty za neplnění rozhodnutí o péči o nezletilé vymezil ústavněprávní kritéria pro rozhodování o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v těchto řízeních vzít v potaz, patří zejména: „(1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte“. Ve vztahu k posledně uvedenému kritériu, tj. přání dítěte, pak Ústavní soud konstatoval, že „za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu.“ Současně však zdůraznil, že „není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů“. Nejlepší zájem dítěte je tedy možno, ba dokonce nutno, vyvažovat s ostatními oprávněnými zájmy.
Na návrh zákonného zástupce nebo opatrovníka nezletilého dítěte lze na základě rozhodnutí soudu čerpat peněžní prostředky k náhradě vynaložených a prokázaných nákladů, slouží-li k uspokojení nezbytných potřeb dítěte, a to do výše částky vymožených pokut, které byly ve věci uloženy. Soud čerpání peněžních prostředků zástupci nezletilého dítěte nepřizná v případech, pokud žadatel, kterému bylo uloženo plnit soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě a o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, toto rozhodnutí nebo dohodu sám dobrovolně neplní.
Je-li to účelné, může soud dále
- a) tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin, *
- b) nejsou-li dány podmínky pro změnu rozhodnutí, stanovit plán navykacího režimu (dále jen „plán“), je-li to v zájmu dítěte; plán se stanoví tak, aby byl umožněn postupný kontakt dítěte s osobou oprávněnou ke styku s ním; soud zpravidla před stanovením plánu opatří odborné vyjádření o vhodnosti, obsahu, rozsahu a době trvání; výkonem kontroly plnění plánu soud pověří vhodnou osobu nebo zařízení, neprovádí-li soud výkon kontroly přímo, *
- c) rozhodnout o uložení povinnosti osobám, mezi kterými má být styk realizován, styk vykonávat pod dohledem orgánu sociálně-právní ochrany dětí, *
- d) nařídit povinnému setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie.
Shledá-li soud porušování plánu některým z účastníků, které má vliv na účel navykacího režimu, nebo dospěje-li k závěru, že navykací režim neplní svůj účel, plán zruší a přistoupí k výkonu rozhodnutí odnětím dítěte a jeho předáním.
Odnětí dítěte a jeho předání jiné osobě
Zůstane-li postup soudu podle předchozích odstavců bezvýsledný, nařídí soud výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu. Nařízení takového výkonu rozhodnutí je závazné pro každého (i kdyby dítě v té chvíli bylo např. u jiného příbuzného). Soud jej provede v součinnosti s příslušnými státními orgány.
K výkonu soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte je příslušný obecný soud dle místa bydliště nezletilého.
Vyžaduje-li to provedení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit prohlídku bytu a jiných místností povinného nebo jiné osoby, jestliže je možné předpokládat, že se v nich dítě nachází; za tím účelem je oprávněn zjednat si přístup do bytu a jiné místnosti povinného nebo jiné osoby. Osoby podle věty první jsou povinny tento přístup umožnit.
Náhrada nákladů
Náklady výkonu rozhodnutí hradí povinný.
Nákladem výkonu rozhodnutí jsou i a) ušlý výdělek a hotové výdaje osob zúčastněných na výkonu rozhodnutí odnětím dítěte, b) náklady účelně vynaložené s otevřením bytu a jiné místnosti povinného nebo jiné osoby, jestliže bylo možné předpokládat, že se tam dítě nachází, c) náklady na nezbytné potřeby nezletilého dítěte při výkonu rozhodnutí, d) náklady na dopravu nezletilého dítěte spojené s jeho navrácením v případě mezinárodního únosu. Stát má proti povinnému také právo na náhradu odměny mediátora za první setkání, kterou platil, pokud u povinného nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.