Řízení o podpůrných opatřeních
– reflexe nových možností nápomoci a asistence při narušení schopnosti právně jednat bez omezení svéprávnosti dotčené osoby podle NOZ viz zde
– většina řízení týkajících se podpůrných opatření jsou řízeními, která je možné zahájit i bez návrhu s výjimkou řízení o schválení smlouvy o nápomoci, v němž jsou oprávněni návrh podat pouze strany (budoucí) smlouvy, tedy podporovaný a podpůrce
– soud rozhoduje zejména o:
a) splnění podmínky v předběžném prohlášení,
b) změně nebo zrušení předběžného prohlášení,
c) schválení smlouvy o nápomoci,
d) odvolání podpůrce,
e) schválení zastoupení členem domácnosti.
Řízení o svéprávnosti
– již není možné osobu svéprávnosti (dříve způsobilosti k právním úkonům) zbavit, lze ji jen omezit, a to jen v případech, kdy to bude v zájmu omezované osoby, současně se zdůrazňuje, že k omezení svéprávnosti lze přistoupit, jen nepostačují-li mírnější a méně omezující opatření (např. podpora při rozhodování a zastoupení členem domácnosti), což by měl soud pokaždé posuzovat – řízení tedy může skončit i mírnější formou (pokud soud sezná, že takové mírnější opatření postačuje) – např. schválením smlouvy o nápomoci
– speciální úpravu místní příslušnosti – pro řízení je příslušný obecný soud toho, o jehož svéprávnosti se rozhoduje; je-li tato osoba bez svého souhlasu umístěna ve zdravotním ústavu nebo v zařízení sociálních služeb, je příslušný soud, v jehož obvodu je tento ústav nebo zařízení
– řízení o svéprávnosti (omezení nebo vrácení) může být zahájeno na návrh nebo i bez návrhu. Návrh na zahájení řízení může podat každý, kdo má právní osobnost a též zdravotní ústav. Z důvodu obrany proti nedůvodným návrhům má soud možnost uložit navrhovateli, nejde-li o návrh podaný státním orgánem nebo zdravotním ústavem, povinnost předložit do přiměřené lhůty lékařskou zprávu o duševním stavu osoby, o jejíž svéprávnost se jedná. Pokud nebude tato lékařská zpráva předložena, soud řízení zastaví. Takové zastavení řízení v zásadě nebrání tomu, aby řízení ve stejné věci poté zahájil soud z moci úřední (bez návrhu).
– ten, o omezení jehož svéprávnosti bylo rozhodnuto, má vždy právo podat návrh na změnu nebo zrušení rozhodnutí, soud může pouze v případě, že jeho návrh opakovaně zamítl a nelze-li očekávat zlepšení jeho stavu rozhodnout, že takové právo této osobě nepřísluší po dobu max. 6 měsíců ode dne právní moci takového rozhodnutí
– ten, o jehož svéprávnosti je jednáno, musí být v řízení zastoupen, soud mu ustanoví opatrovníka. Vedle toho si však může zvolit zmocněnce podle svého rozhodnutí. Jsou-li úkony opatrovníka a zvoleného zmocněnce v rozporu, posoudí soud, který z úkonů je v zájmu posuzovaného
– soudu má pak povinnost vždy o zdravotním stavu posuzovaného vyslechnout znalce. Znalec může v rámci vyšetření zdravotního stavu, je-li to k vyšetření nezbytně třeba, soudu navrhnout, aby byl posuzovaný po dobu nejvýše čtyř týdnů vyšetřován ve zdravotním ústavu.
– soud může upustit od výslechu posuzované osoby, nelze-li výslech provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav posuzovaného, soud však posuzovaného vždy zhlédne. Pokud posuzovaný sám požádá, aby byl vyslechnut, soud ho vyslechne.
– soud rozhoduje rozsudkem, přičemž v rozsudku, jímž se omezuje svéprávnost, musí soud výslovně vymezit, v jakém rozsahu je způsobilost posuzovaného samostatně právně jednat omezena a popřípadě dobu, po kterou účinky omezení trvají
Řízení ve věcech opatrovnictví člověka
– jde především o procesní reflexi předběžného prohlášení, které stanovuje určitou osobu opatrovníkem, a úpravy opatrovnické rady
– místní příslušnost soudu se řídí bydlištěm opatrovance s výjimkou řízení o ustanovení opatrovníka, které je spojeno s řízením o omezení svéprávnosti; v tomto případě je příslušný soud, který rozhoduje o omezení svéprávnosti
– je-li opatrovanec neznámého pobytu nebo nepřítomný, je příslušný soud, v jehož obvodu má opatrovanec majetek.
– povinnost soudu, pokud nebylo řízení o omezení svéprávnosti zastaveno pro nedůvodnost, spojit s tímto řízením také řízení o ustanovení opatrovníka omezené osobě = mizí odstup obou řízení, o obou se rozhodnuto ve stejný okamžik
– povinnost soudu dohlížet, zda opatrovník plní řádně své povinnosti, k čemuž může soud činit vhodná opatření. Zákon nestanoví žádné podrobnosti, ale lze předpokládat, že by mělo jít alespoň o stanovení povinnosti opatrovníkovi podávat soudu zprávy o jeho činnosti alespoň jednou ročně