Dědická smlouva je nový institut zavedený NOZ (§ 1582 zákona č. 89/2012 Sb.). Je to forma pořízení pro případ smrti, kterou může zůstavitel buď povolat dědice anebo (též) zřídit odkaz.
Dědická smlouva je nejsilnějším právním důvodem dědění. Smlouvu uzavírá způsobilý zůstavitel a budoucí dědic, smlouva tak pro dědice představuje největší míru jistoty ohledně nabytí dědictví, neboť změnit ji lze (vzhledem k tomu, že jde o smlouvu) jen se souhlasem obou stran, tedy zůstavitele i budoucího dědice (na rozdíl od závěti, která je jednostranným úkonem zůstavitele a může jím být také jednostranně kdykoliv měněna).
Smlouvou nemůže být pořízeno o celém majetku zůstavitele, vždy minimálně ¼ pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své vlastní vůle.
Způsobilost uzavřít dědickou smlouvu
Dědickou smlouvu může uzavřít zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný; je-li na svéprávnosti omezen, potřebuje souhlas opatrovníka. Při uzavření dědické smlouvy není možné se nechat zastoupit.
Forma
Smlouva musí být sepsána ve formě veřejné listiny (notářského zápisu). Dědická smlouva, která je neplatná pro nedostatek formy nebo pro nedodržení některých podmínek vyžadovaných pro její uzavření, může být posouzena jako platná závěť, pokud splňuje všechny zákonné požadavky pro pořízení závěti.
Nakládání s majetkem za života zůstavitele
Dědická smlouva v zásadě neomezuje zůstavitele v nakládání s majetkem za jeho života. Nicméně pokud by zůstavitel učinil jiné pořízení pro případ smrti či uzavřel darovací smlouvu, která by byla s obsahem dědické smlouvy neslučitelná, dědic povolaný dědickou smlouvou má právo domáhat se neúčinnosti těchto právních jednání. Zůstavitel a budoucí dědic se mohou také dohodnout, že majetek, který má dle smlouvy připadnout budoucímu dědici, mu bude odevzdán ještě za života zůstavitele.