Dědické právo upravuje přechod práv a povinností osoby, která zemřela, na její právní nástupce na základě dědické posloupnosti a další právní vztahy, které při tom vznikají. Úprava je obsažena v § 1475 až § 1720 NOZ (§ 1475 zákona č. 89/2012 Sb.). Řízení o dědictví je upraveno v § 137 až § 193 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
Dědické právo bylo při rekodifikaci občanského práva v NOZ jednou z nejvýrazněji zasažených oblastí, úprava obsažená v NOZ přináší oproti OZ řadu velmi podstatných změn. Týkají se zejména posílení postavení věřitelů, podstatného rozšíření možností zůstavitele, jak naložit se svým majetkem, ochrany zůstavitelovy vůle při výkladu jím uskutečněných pořízení pro případ smrti a snahy o omezení situací, kdy zůstavitelův majetek připadne státu.
Důvody dědění
K dědění podle NOZ může dojít buď na základě
– zákona či na základě některého z
– pořízení pro případ smrti, kterými jsou dědická smlouva, závěť či tzv. dovětek.
Jednotlivé důvody dědění mohou existovat i vedle sebe.
Kromě toho zavedl NOZ zcela nově možnost odkázat určité osobě nějakou část majetku, aniž by se tato osoba stala zůstavitelovým dědicem, a to tzv. odkazem.
Blíže viz příslušné kapitoly.
Výklad některých pojmů:
Pozůstalost: tvoří celé jmění zůstavitele
Dědické právo: v subjektivním smyslu jde o právo na dědictví nebo jeho část
Dědic: je osoba, které náleží dědické právo