Zástavní právo a zadržovací právo
Zástavní právo
Vysvětlení pojmů:
Zástavní věřitel – Osoba, jejíž pohledávka je zajištěna zástavou. Uzavírá zástavní smlouvu se zástavcem.
Zástavní dlužník – Osoba, jejíž dluh je zajištěn zástavou.
Zástavce – Vlastník zastavené věci, uzavírá zástavní smlouvu se zástavním věřitelem (může, ale nemusí být současně zástavním dlužníkem).
Zástava – Zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat, ale typicky se zastavují nemovité nebo movité věci.
Při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, zpeněžit sjednaným způsobem zástavu a z výtěžku uspokojit svou pohledávku. Není-li výše uspokojení sjednána, je věřitel oprávněn k uspokojení do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.
Zástavní právo lze zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. Je-li taková věc zapsána ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, zapíše se k ní zástavní právo, pokud s tím vlastník věci souhlasí. Tento princip se v praxi používá zejména u koupě nemovité věci na hypotéční úvěr – zástavní právo k nemovité věci obvykle vznikne a je zapsáno v katastru nemovitostí již ve chvíli, kdy je vlastníkem nemovitosti prodávající a banka jím zajišťuje svou vznikající pohledávku z hypotéčního úvěru.
Zástavní právo je věcné právo, sleduje osud věci, k níž bylo zřízeno. Typicky u nemovitých věcí přechází zástavní právo na nového vlastníka převodem zastavené věci. Praktickým důsledkem je to, že i když se vlastníkem věci stane někdo jiný než ten, kdo věc zastavil, stále může zástavní věřitel věc zpeněžit, pokud zástavní dlužník nesplní dluh.
Zástavním právem lze zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu. Zástavním právem lze zajistit i dluhy určitého druhu vznikající dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době nebo i různé dluhy vznikající vůči zástavnímu věřiteli z téhož právního důvodu.
Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno.
Zástavní právo zajišťuje dluh a jeho příslušenství; je-li to zvlášť ujednáno, pak i smluvní pokutu.
Zástavní právo lze zapsat do veřejného seznamu, je-li pro věc, která je zastavena zřízen – typicky katastr nemovitostí. Zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.
Rejstřík zástav
Zástavu movitých věcí lze zapsat do Rejstříku zástav, který vede Notářská komora. Výpis z rejstříku zástav, který prokazuje, zda určitá věc je nebo není předmětem zástavy v rejstříku, vystaví na žádost libovolný notář.
Zakázaná ujednání zástav
V zástavní smlouvě není možné sjednat:
– že dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit
– že se věřitel nebude domáhat uspokojení ze zástavy (zákaz platí, dokud není dluh splatný)
– že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat (zákaz platí, dokud není dluh splatný)
– že si věřitel může brát ze zástavy plody nebo užitky (zákaz platí, dokud není dluh splatný).
Je-li zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem, nepřihlíží se k ujednání, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat, ať již k němu došlo před dospělostí zajištěného dluhu nebo i poté, co zajištěný dluh dospěl.
Zastavit lze i cizí věc, ale pouze se souhlasem vlastníka. Příkladem může být zastavení domu rodičů na dluh potomka. Zástavce se v takovém případě samozřejmě dostává do poměrně nevýhodné pozice, kdy v případě nesplacení dluhu dlužníkem přichází o svůj majetek a jeho náhrady se musí domáhat právě na původním dlužníkovi.
Výkon zástavního práva
Jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě. Pokud taková dohoda není, může se uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona.
Zástavní věřitel má vůči zástavci právo na náhradu nutných nákladů vynaložených při výkonu zástavního práva.
Zánik zástavního práva
Zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo.
Zástavní právo zanikne, ale pohledávka trvá,
a) zanikne-li zástava (např. dojde ke zničení nemovitosti v důsledku povodně),
b) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva,
c) vrátí-li zástavní věřitel zástavu zástavci nebo zástavnímu dlužníkovi,
d) složí-li zástavce nebo zástavní dlužník zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci, nebo
e) uplyne-li doba, na niž bylo zástavní právo zřízeno.
Zadržovací právo
Kdo má u sebe cizí movitou věc, kterou by jinak musel vydat, může ji u sebe zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, které by věc jinak měl vydat. Cizí věc u sebe věřitel musí mít legálně. Zadržení nelze uplatnit v případě, že se věřitel zmocnil věci neprávem – např. násilně nebo lstí. Zadržet cizí věc nesmí ani ten, komu bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva; to neplatí, měl-li věc u sebe v době zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.
Příklad: Věřitel půjčil kamarádovi 20.000,- Kč, které mu má dlužník nejpozději v neděli uhradit. Dlužník půjčí věřiteli na totožný víkend svůj automobil, aby mohl navštívit své rodiče. Automobil má věřitel vrátit v neděli večer. Pokud dlužník svůj dluh v neděli neuhradí, může věřitel automobil zadržet.
Příklad zákonem založeného zadržovacího práva, podpůrně se užijí ustanovení o zadržovacím právu obecně: Ust. § 2234 NOZ při skončení obecného nájmu – pokud má pronajímatel při skončení nájmu pohledávku vůči nájemci, může k jejímu zajištění (nikoliv uspokojení) zadržet movité věci, které má nájemce na pronajaté věci nebo v ní. Přitom ovšem nesmí dojít k porušení domovní svobody (např. svémocně vniknout do pronajatého prostoru) nebo osobní svobodu (např. osobní prohlídka).
Ten, kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho důvodu. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje i vyrozumění písemnou formu.
Věřitel je povinen pečovat o zadrženou věc jako řádný hospodář a má proti dlužníku právo na náhradu nákladů jako řádný držitel.
Zajistit zadržovacím právem lze i nesplatný dluh,
a) nezajistí-li dlužník dluh jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle zákona zajistit měl,
b) prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní, nebo
c) stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něho nastala a která věřiteli nebyla ani nemohla být známa při vzniku dluhu.
Zadržovací právo zaniká
a) zánikem zajištěného dluhu nebo zadržené věci,
b) vzdá-li se věřitel zadržovacího práva jednostranně či ujednáním s vlastníkem zadržené věci,
c) dostane-li se věc trvale z moci věřitele, nebo
d) dá-li se věřiteli dostatečná jistota.