Ručení
Ručitel (=osoba odlišná od dlužníka) se zavazuje věřiteli, že uspokojí dluh dlužníka, jestliže dlužník svůj dluh nesplní. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Ručitelovo prohlášení musí být přijato věřitelem (na rozdíl od původního občanského zákoníku se vyžaduje dohoda mezi ručitelem a věřitelem, nestačí jednostranné prohlášení ručitele).
Věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel písemně vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.
Ručení se obvykle sjednává k již existujícímu nebo právě vznikajícímu dluhu, ale lze ručit i pro dluhy budoucí nebo nějak podmíněné.
POZOR – Ručení je platné i v případě, že původní závazek dlužníka je neplatný pro nedostatek jeho způsobilosti zavazovat se povinnostem, pokud o tom ručitel při převzetí ručení věděl nebo vědět musel (např. pokud se ručitel zaváže splnit dluh ze smlouvy osoby, o které ví, že je nesvéprávná, a že tedy nemohla platně uzavřít smlouvu).
Ručení může být sjednáno jen pro část dluhu – v tom případě se nesnižuje, pokud dlužník část dluhu uhradil, ale stále trvá dluh alespoň ve výši ručení.
Příklad: dluh činí 50.000 Kč, ručení je sjednáno v částce 25.000 Kč. Dlužník uhradí 20.000,- Kč, ale ručení stále trvá do výše 25.000,- Kč (dluh činí v tu chvíli 30.000,- Kč).
Bylo-li ručení ujednáno na určitou dobu, je právo věřitele domáhat se uspokojení z ručení zachováno i v případě, že věřitel v této době ručitele k plnění vyzval.
Práva ručitele:
– odepřít plnění, pokud věřitel zavinil, že pohledávku nemůže uspokojit sám dlužník
– uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník (např. promlčení)
Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. Uznání dluhu dlužníkem (a tím prodloužení promlčecí doby) je ale účinné vůči ručiteli jen v případě, že ručitel s ním vysloví souhlas.
Ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje. Ručení naopak nezaniká, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění na straně dlužníka, ale ručitel jej splnit může, nebo pro zánik právnické osoby, která je dlužníkem.
Zaručí-li se za týž dluh více ručitelů, ručí každý z nich věřiteli za dluh celý. Mezi sebou mají ovšem podíly na dluhu buď určené, nebo stejné. Ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník – jestliže je vyzván k úhradě vyššího, než svého podílu resp. uhradí na dluh více, než svůj podíl, může po ostatních vyžadovat části odpovídající jejím podílům.
Existuje i zákonné ručení – např. vlastníci bytových jednotek ručí za závazky společenství vlastníků (v poměru k velikosti svých podílů na společných částech), u veřejné obchodní společnosti apod. Zákonné ručení se vztahuje na peněžitou pohledávku, která věřiteli přísluší při porušení zajištěného nepeněžitého dluhu.
Finanční záruka
Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku.
Záruční listina vyžaduje písemnou formu.
Finanční záruka se od ručení liší zejména tím, že nezávisí na podmínkách původního dluhu dlužníka, výstavce finanční záruky např. nemůže vůči věřiteli uplatnit námitky, které by mohl uplatnit dlužník, ale pouze námitky v mezích vymezených záruční listinou. S tím je spojeno riziko neoprávněného předčasného čerpání záruky – pokud by k tomu došlo a věřitel získal ze záruky plnění, na které ještě neměl právo vůči dlužníkovi (a dlužník je v důsledku toho povinen zaplatit plnění poskytovateli záruky), může dlužník požadovat po věřiteli vrácení plnění i náhradu škody tím způsobené (viz Nejvyšší soud sp. zn. 31 Cdo 3936/2016).
Finanční záruku lze omezit na určitou dobu. Neuplatní-li věřitel vůči výstavci své právo v době určené záruční listinou, finanční záruka zanikne.
Dlužník nahradí výstavci to, co plnil podle záruční listiny vystavené v souladu s uzavřenou smlouvou.
Zajišťovací převod práva
Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede nějaké své právo (obvykle jde o vlastnické právo). Jde o dočasný převod, takže toto právo se vrátí původnímu vlastníkovi po splnění dluhu. Příkladem může být o převod vlastnického práva k nemovité věci.
Týká-li se zajišťovací převod práva věci zapsané ve veřejném seznamu (typicky nemovitá věc), vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu (typicky do katastru nemovitých věcí); do veřejného seznamu se zapíše i dočasná povaha zajišťovacího převodu práva.
Je-li k zajištění převedeno vlastnické právo k movité věci a byla-li věc věřiteli předána, je věřitel oprávněn mít ji u sebe po celou dobu trvání zajišťovacího převodu práva a je povinen věc spravovat tak, aby zůstala zachována.
Pomine-li důvod trvání zajišťovacího převodu práva, umožní věřitel osobě, která zajištění poskytla, výkon práva v předešlém rozsahu. Zároveň jí vydá vše, co z převedeného práva získal nebo co k němu přibylo se započtením náhrady nákladů, které v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil.
Není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva. V případě zajištění převodem vlastnického práva k věci to znamená, že věřitel se stane trvalým vlastníkem věci.
Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů
Dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady mzdy nebo platu. Není-li věřitelem sám zaměstnavatel, je třeba k uzavření dohody předchozího souhlasu zaměstnavatele.
Proti plátci mzdy nebo platu nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem, kdy byla plátci dohoda předložena.
Náklady spojené s placením srážek nese plátce mzdy nebo platu; má-li však plátce mzdy nebo platu plnit současně podle několika dohod o srážkách ze mzdy nebo platu, jdou náklady s placením srážek podle druhé a další dohody k tíži dlužníka. Tato pravidla se použijí i pro jiné příjmy, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou nebo platem – např. starobní důchod, invalidní důchod.