Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Filtrovat podle platnosti
Menu

5.6.7. Nájemní smlouva

Tento obsah již není aktuální.

Podstatou nájemní smlouvy je závazek pronajímatele přenechat nájemci za úplatu věc k dočasnému užívání. Věc, která je předmětem nájmu, musí být vždy individuálně určená, ať už je to věc movitá nebo nemovitá. Nájem věci je kromě občanského zákoníku upraven i v některých speciálních předpisech. Pro některé typy nájemních smluv požaduje zákon písemnou formu (např. nájem bytu). Nájem věci končí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, dohodou o zániku nájmu nebo jednostranným odstoupením od nájemní smlouvy.

Velice dopodrobna je v OZ upravena nájemní smlouva k bytu (viz. níže).

smlouvaúplatnosturčení věci
O půjčceúplatná/bezplatnáDruhově určená
O výpůjčcebezplatnáIndividuálně určená
NájemníúplatnáIndividuálně určená

O věci individuálně určené se jedná v těch případech, kdy jedna strana přenechává k dočasnému užívání (pronajímá, půjčuje, vypůjčuje) stejnou věc, kterou později ta druhá strana musí vrátit (byt, auto, lyže). Věcí druhově určenou může být věc, kterou jedna strana přenechá do užívání druhé, ale ta se zavazuje vrátit jinou věc stejného druhu a množství (peníze, jídlo, věci podléhající spotřebě).

V případě, kdy smluvní strany smlouvu jenom chybně označí (Například smlouvu o půjče nazvou smlouvou o výpůjčce, ačkoliv je úplatná.), neznamená to neplatnost smlouvy. Stejně jako v případech ostatních smluv se obsah závazkového právního vztahu vzniklého na základě smlouvy posuzuje podle reálného ujednání (tedy nikoliv podle názvu), případně jako nepojmenovaný kontrakt.