Za způsobenou škodu nenese ale osoba odpovědnost (nelze po ní požadovat náhradu), pokud za zákonem přesně stanovených a poměrně přísných podmínek odvrací nebezpečí, tedy jedná v krajní nouzi, anebo odvrací útok a jedná v nutné obraně (§418 zákona č. 40/1964 Sb.). Naopak ten, kdo odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu škody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, a to nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla odvrácena. Jedná se o výjimečnou situaci, kdy sice dojde ke vzniku škody, její vznik je v příčinné souvislosti s jednáním určité osoby, ale odpovědnost tato osoba nenese, pokud naplnila podmínky jednání v krajní nouzi nebo nutné obrany.
Podmínky krajní nouze:
– přímá hrozba nebezpečí (hrozí bezprostředně nebo již působí)
– jednající nebezpečí sám nezpůsobil ani není povinen ho snášet
– jde o nebezpečí, které může, ale nemusí být vyvoláno lidskou činností, tj. např. přírodní katastrofa, porucha přístroje, ale i napadení divokým zvířetem (pozor nikoliv útok zvířete vedeného člověkem), napadení člověkem, který je nezpůsobilý nebo nezletilý (pozor, zde se právní názory rozcházejí a některé považují odvracení nebezpečí/útoku takové osoby za nutnou obranu)
– nebezpečí nebylo možné za daných okolností odvrátit jinak
– následek, který osoba odvracející nebezpečí způsobí, musí být menší než škoda, která by nastala, pokud by nebezpečí neodvrátil.
Podmínky nutné obrany
– jde o útok jiné osoby (může jít i o osobu právnickou, která jedná prostřednictvím osob), někteří právníci sem řadí i osoby nezpůsobilé a nezletilé), který je protiprávní
– útok musí v okamžiku odvracení trvat nebo bezprostředně hrozit
– nutná obrana musí být přiměřená povaze a nebezpečnosti útoku, měřítko přiměřenosti je samozřejmě neurčité, je třeba vycházet z předpokladu, že obrana musí být o něco účinnější než útok aby vůbec byla schopna ho odvrátit, ale nesmí být zřejmě nepřiměřená.
Příklady
1) Při povodni dojde k protržení hráze rybníku ve vsi A. Přívalová vlna se žene na obec B, hrozí, že zaplaví 10 domů, které stojí na nízkém břehu rozvodněné řeky. Nad obcí B je řeka v korytě s nízkými travnatými břehy, na březích jsou pole. Přívalová vlna má do obce B dorazit v horizontu několika hodin. Osoba K prokope travnatý břeh tak, že přívalová vlna se rozlije do polí ještě před obcí B. Při rozlití vody dojde ke škodě na obilí, které tam rostlo a dále k podmáčení polní půdy, která se pak musí vysoušet a není možné na ní nic pěstovat po dobu dalšího roku.
Osoba K svým jednáním naplnila podmínky krajní nouze, neboť nebezpečí bezprostředně hrozilo, nebylo možné ho jinak odvrátit (v jiném místě řeky nešlo břeh prokopat a i kdyby, došlo by ke zhruba stejnému následku), osoba K nebezpečí nezpůsobila ani nebyla povinna ho snášet a následek (zaplavení polí) byl menší než hrozící zaplavení 10 obytných domů.
2) Muž se prochází s cvičeným psem bojového plemene, u řeky se setká s ženou a pohádá se s ní. V rozčilení na ni přímým příkazem poštve cvičeného psa. Žena psa uhodí klackem a zlomí mu nohu.
Žena jednala v nutné obraně, pes v tomto případě sloužil člověku jako prostředek útoku, útok bezprostředně hrozil a byl přiměřený povaze útoku (zlomená noha psa znehybnila a znemožnila mu provést útok, ale zároveň ho nezabila). Za jistých okolností by i případné usmrcení psa mohlo být považováno za nutnou obranu.
3) Muž přijde do prodejny potravin a žádá láhve s alkoholem, ačkoliv nemá na zaplacení. Pohádá se s prodavačem, přičemž mu před jeho pultem hrozí zaťatou pěstí a vyhrožuje usmrcením. Prodavač vytáhne pistoli a muže zastřelí.
Zřejmě nepůjde o nutnou obranu, neboť útok nehrozil zcela bezprostředně (muž se nechystal pult obejít nebo přeskočit a přes pult by na prodavače sotva dosáhl) a navíc obrana byla zřejmě nepřiměřená, k odvrácení útoku by pravděpodobně stačilo například pistolí pouze pohrozit, případně zvolit výstražný výstřel.
4) Muž se vloupe v noci do obchodu a ukradne pokladnu. Majitel obchodu, který spí v zadní místnosti se probudí a ve chvíli, kdy zloděj čeká venku na ulici na komplice s autem ho bodne nožem do zad a vážně ho poraní.
Zřejmě nepůjde ani o krajní nouzi (nejedná se o nebezpečí), ani o nutnou obranu, protože útok ani nebezpečí v tu chvíli ani nehrozilo ani netrvalo. Nadto je v tomto případě zřejmý nepoměr mezi způsobenou škodou (ukradená pokladna) a následkem bodnutí do zad. V tomto případě měl majitel situaci řešit přivoláním Policie nebo zadržením zloděje, nikoliv jeho vážným zraněním.
U všech uvedených příkladů je ale nutno říct, že při menší změně okolností by se o krajní nouzi nebo nutnou obranu jednat mohlo, případně nemuselo. Je proto vždy potřeba zkoumat konkrétní skutkové okolnosti a také postoj a možnosti osoby jednající v (domnělé) krajní nouzi a nutné obraně v každém případu zvlášť. Důkazní břemeno při prokazování krajní nouze nebo nutné obrany leží na jednajícím, tedy škůdci.