Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Filtrovat podle platnosti
Menu

5.3.1. Vlastnictví

Tento obsah již není aktuální.

Vlastnictví nebo vlastnické právo osoby k určité věci je definováno tak, že vlastník může předmět držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním, což znamená, že ho může prodat, darovat, půjčit, pronajmout, ale i třeba zničit.

Vlastnické právo může být omezeno jen na základě zákona. Občanský zákoník upravuje v §127 zákona č. 40/1964 Sb. například tzv. sousedská práva tj. že vlastník nemovitosti nesmí nepřiměřeně obtěžovat souseda – vlastníka nemovitosti. Nejčastěji k tomuto omezení dochází ve veřejném zájmu. Vlastník památky například nesmí tuto památku bez svolení památkářů zbourat nebo přestavět, prodejce nesmí prodávat alkohol a cigarety nezletilým, majitel bytu nesmí dát nájemci bez splnění určitých podmínek výpověď. Seznam různých omezení vlastnického práva by byl velmi dlouhý a o některých omezeních bude pojednáno dále. Jinak platí, že vlastník může s předmětem svého vlastnictví nakládat prakticky podle svého uvážení.

Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, v zásadě platí, že smlouva musí být písemná a s ověřenými podpisy (lze namísto úředního ověření podepsat smlouvu přímo na katastrálním úřadu) a vlastnictví se nabývá vkladem do katastru nemovitostí.

Vydržení

Vlastnické právo se nepromlčuje, vlastnické právo lze však vydržet podle §134 zákona č. 40/1964 Sb., a tak může osoba nabýt vlastnictví vydržením.

Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do této doby se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Zda je držba oprávněná či nikoliv, bude podrobeno pečlivému zkoumání a odpověď může být velmi sporná. Držitel samozřejmě není oprávněný, pokud ví, že věc patří někomu jinému. Oprávněným držitelem může být například někdo, kdo věc koupil, domnívá se tedy, že je jejím vlastníkem, ale později se ukáže, že kupní smlouva je neplatná.