Užívání spojené s vlastnictvím bytu
Nájem představuje užití cizího předmětu. O nájem nejde, jestliže předmět užívá jeho vlastník nebo spoluvlastník.
Je na vlastníkovi bytu, komu dovolí, aby užíval jeho byt, společně s ním nebo i samostatně. Pokud je takové užívání bezplatné, nepůjde o nájemní smlouvu. Právo třetí osoby užívat byt se pak odvozuje pouze od souhlasu vlastníka a skončí, jakmile vlastník svůj souhlas třetí osobě odepře.
Výpůjčka
Nájem je úplatný. Pokud není sjednána za užívání věci úplata, nejde o nájemní smlouvu, ale o výpůjčku. Pokud tedy vznikne potřeba upravit smluvně právo bezplatného užívání, použije se smlouva o výpůjčce. Taková situace může v praxi nastat např. když rodiče vlastní nemovitost, v níž sami nebydlí a chtějí umožnit dětem bydlení v takové nemovitosti bezplatně resp. pouze za cenu služeb, aniž by jim ji chtěli přímo darovat nebo prodat. Výpůjčka je upravena v §§ 659-662 ObčZ.
Nájem obytné místnosti
Vlastník může chtít pronajmout také jen část bytu, např. jeden jediný pokoj. Běžně se právu užívat pokoj v bytě říká podnájem, avšak podnájem může vzniknout jen mezi nájemcem a podnájemcem, podnájemní smlouvu nemůže uzavřít vlastník. Užívání právo k části bytu, odvozené přímo od vlastníka, může být založeno buď prostým souhlasem vlastníka s užíváním (pokud je užívání bezplatné), anebo (pokud jde o užívání za úplatu) půjde o nájemní smlouvu podle obecných ustanovení o nájmu – nikoli tedy podle zvláštních ustanovení o nájmu bytu.
Občanský zákoník zná také smlouvu o nájmu obytné místnosti v zařízeních určených k trvalému bydlení (§ 717, zákona č. 40/1964 Sb.) Ze zákona není zřejmé, co se rozumí „zařízením určeným k trvalému bydlení“; byt tímto „zařízením“ s největší pravděpodobností není. Pokud jde o zařízení určená k trvalému bydlení jako jsou ubytovny, používá se v praxi spíše než tento typ smlouvy smlouva o ubytování.
Podnájem
Podnájem může vzniknout ve vztahu k bytu nebo jeho části mezi nájemcem a podnájemcem za souhlasu pronajímatele. Pokud pronajímatel (vlastník bytu) s podnájmem nesouhlasí, je podnájemní smlouva neplatná a zároveň nájemce v takovém případě porušil své povinnosti vůči pronajímateli a naplnil tím výpovědní důvod z nájmu.
Podnájemní smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.
Skončení podnájmu lze mezi stranami volně dohodnout. Pokud není dohody, skončí podnájem uplynutím doby, na kterou byl sjednán, anebo výpovědí s výpovědní lhůtou 3 měsíce.
Podnájem je upraven v § 719 ObčZ.
Smlouva o ubytování
Užívací právo vzniká i ubytovanému na základě smlouvy o ubytování, obsahem závazku ubytovatele je však zajistit ubytování, nikoliv strpět užívání konkrétní místnosti či prostor.
Ubytovaný má právo užívat prostory, které mu byly k ubytování vyhrazeny, jakož i užívat společné prostory ubytovacího zařízení a používat služeb, jejichž poskytování je s ubytováním spojeno, a je povinen za ubytování a služby s ním spojené zaplatit ubytovateli cenu ve lhůtách stanovených ubytovacími řády. Ubytovatel je povinen odevzdat ubytovanému prostory vyhrazené mu k ubytování ve stavu způsobilém pro řádné užívání a zajistit mu nerušený výkon jeho práv spojených s ubytováním.
Odpovědnost ubytovatele
Ubytovatel odpovídá za škodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věcí, příp. odevzdány personálu ubytovatele.
Za tyto škody odpovídá ubytovatel bez ohledu na to, zda škoda vznikla jeho zaviněním nebo porušením jeho povinností. Jediný důvod, který vede ke zproštění odpovědnosti ubytovatele za škodu, je, že by ke škodě došlo i jinak (tj. pokud by věc nebyla v ubytovacím zařízení) – jedná se v podstatě pouze o případy, kdy ke škodě dochází v důsledku povahy nebo působení věci samé (např. zkažení potravin, léků..) Důvodem této přísné odpovědnosti je, že ubytovaný zpravidla nemá vliv na to, jak a kdy do jeho pokoje vstupují další osoby, zejm. personál ubytovatele. Přísná odpovědnost má motivovat ubytovatele, aby věci ubytovaného chránil s maximální péčí.
Právo na náhradu škody musí být uplatněno u ubytovatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl.
Smlouvu o ubytování upravují §§ 754-759 ObčZ, odpovědnost ubytovatele upravují § 433 a § 436 ObčZ.