Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a v níž je na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Doba, která není pracovní dobou, se nazývá doba odpočinku.
Směna je část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat. Zaměstnavatel určuje délku směn, jejich začátek a konec, v rozvržení pracovní doby. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny. V některých případech si může začátek a konec směny zvolit zaměstnanec sám.
Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel omezen některými ustanoveními zákona, zejm.:
- musí dodržet týdenní pracovní dobu anebo průměrnou týdenní pracovní dobu v určeném vyrovnávacím období
- musí dodržet dobu odpočinku mezi jednotivými směnami nebo případně výjimky z ní
- rozvrhovat práci na dny pracovního klidu může jen ve stanovených situacích
Evidence pracovní doby
Zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce
- odpracované
- směny
- práce přesčas a další dohodnuté práce přesčas,
- noční práce,
- doby v době pracovní pohotovosti,
- pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel.
Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci nahlédnout do jeho evidence pracovní doby nebo účtu pracovní doby a účtu mzdy (u konta pracovní doby) a pořizovat si z nich výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady zaměstnavatele.