Pracovní právo patří spolu s právem občanským, rodinným a obchodním do oblasti práva soukromého. Základním předpisem soukromého práva je občanský zákoník, který se v některých případech uplatní i v pracovním právu. Bude tomu tak tehdy, pokud zákoník práce některé vztahy sám neupravuje nebo je upravuje jen částečně (odborně se tomu říká princip subsidiárního – podpůrného – použití občanského zákoníku). Občanský zákoník se v tom případě uplatní, ať už na něj zákoník práce výslovně odkazuje, či nikoli.
Příklad 1.: Zákoník práce neobsahuje vlastní úpravu promlčení, ale pouze v § 329 odkazuje na občanský zákoník. To znamená, že majetková práva z pracovněprávních vztahů se promlčují podle pravidel stanovených v občanském zákoníku.
Příklad 2.: Zaměstnanec dluží zaměstnavateli např. z důvodu náhrady škody a podepíše zaměstnavateli uznání dluhu. Přestože zákoník práce nikde nemluví o uznání dluhu a ani neodkazuje na občanský zákoník, lze i v pracovněprávním vztahu dluh uznat podle úpravy uznání dluhu v občanském zákoníku.
Dalšími příklady situací, v nichž se uplatní občanský zákoník, jsou: postup při uzavírání smluv, obecné podmínky platnosti právního úkonu (např. neplatnost smlouvy pro neurčitost nebo rozpor s dobrými mravy), zastoupení účastníků např. na základě plné moci, počítání lhůt.
Pracovněprávní vztah má v rámci vztahů soukromoprávních velmi specifické postavení, pracovní právo klade důraz na osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele a na ochranu zaměstnance jako slabší smluvní strany. Proto se některé instituty občanského práva pro pracovní právo nehodí a subsidiární použití občanského zákoníku má určité meze:
- Pravidla občanského zákoníku musejí být použita v souladu se základními zásadami pracovního práva, kterými jsou:
- zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance
- uspokojivé a bezpečné pracovní podmínky pro výkon práce
- spravedlivé odměňování zaměstnance
- řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele
- rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace
- V pracovním právu nelze použít tyto instituty upravené občanským zákoníkem (§ 4a, zákona č. 262/2006 Sb.):
- smlouva ve prospěch třetí osoby (§ 50, zákona č. 40/1961 Sb.)
- zadržovací právo (§ 175, zákona č. 40/1961 Sb.)
- vymíněné odstoupení od smlouvy (§ 497, zákona č. 40/1961 Sb.)
- společné závazky a práva (§ 511, zákona č. 40/1961 Sb.)
- smlouva s přesnou dobou plnění („fixní smlouva“)(§ 518, zákona č. 40/1961 Sb.)
- postoupení pohledávky (§ 524, zákona č. 40/1961 Sb.)
- smluvní pokuta (s výjimkou smluvní pokuty při sjednání konkurenční doložky, § 310, zákona č. 262/2006 Sb.)
Příklad 3.: V pracovní smlouvě je ustanovení, že pro každý pozdní příchod zaměstnance do práce o 10 minut a déle se sjednává smluvní pokuta ve výši 500,- Kč. Přestože zaměstnanec vyjádřil podpisem svůj souhlas s pracovní smlouvou, jedná se v případě smluvní pokuty o ustanovení neplatné. Případnému vymáhání smluvní pokuty ze strany zaměstnavatele se může zaměstnanec bránit odkazem na ustanovení zákoníku práce, které sjednání smluvní pokuty v pracovním právu zakazuje.
Pozn.: Zatímco dřívější úprava zakazovala použití všech institutů zajištění závazku zaměstnavatelem (§ 13 odst. 2 písm. g) říkal, že zaměstnavatel nesmí požadovat ani sjednat zajištění závazku v pracovněprávním vztahu), novelou účinnou od 1.1.2012 bylo toto ustanovení zrušeno a zakázány jsou nadále pouze peněžní postihy a peněžní záruky ze strany zaměstnavatele (§ 346b, zákona č. 262/2006 Sb.) U ostatních zajišťovacích institutů (např. zástavní právo, směnka) bude nadále možné se dovolat jejich neplatnosti pouze s tím argumentem, že jsou v rozporu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.
Otázky a odpovědi
Bývalý zaměstnavatel mi dluží poslední výplatu, splatnou dne 15.3.2008. Dlouhou dobu jsem s ním o tom vyjednával a čekal, nyní bych peníze rád vymohl soudně. Uplynuly však již dva roky. Mohu je nyní, v březnu 2010, vymáhat soudně?
Svou pohledávku za bývalým zaměstnavatelem můžete uplatnit u soudu, dokud není promlčená; po uplynutí promlčecí lhůty by už bývalý zaměstnavatel mohl vznést tzv. námitku promlčení a Vy byste ve sporu prohrál. Protože v zákoníku práce není stanovena žádná zvláštní promlčecí lhůta, uplatní se obecná promlčecí lhůta podle občanského zákoníku a na podání žaloby máte tři roky. Nárok na poslední výplatu tedy můžete uplatnit u soudu.Pracuji jako kuchař v restauraci svého bratra, žádnou smlouvu jsme nepodepisovali. Nyní jsme se pohádali a bratr tvrdí, že žádný pracovní poměr nevznikl, neboť smlouva musí být vždy písemně, a on mne tedy může okamžitě vyhodit. Je to pravda?
Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně. Pokud bychom se řídili úpravou občanského zákoníku, bylo by nesplnění písemné formy skutečně důvodem neplatnosti právního úkonu a Vy byste byl nezaměstnaný. Zákoník práce však obsahuje zvláštní úpravu, kterou je nutno aplikovat přednostně. Podle ní je právní úkon neplatný pro nedodržení formy jen tehdy, když to zákoník práce výslovně stanoví (srov. kapitolu o neplatnosti). Tak to u pracovní smlouvy není a Váš pracovní poměr byl sjednán platně. Rozvázání pracovního poměru (odkaz na kapitolu 7.1.5) je tak možné jen v souladu se zákoníkem práce. Problém ale bude s prokazováním existence a obsahu ústní pracovní smlouvy.