Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

8.2.6.3. Právo na obhajobu

Právem obviněného v nejširším smyslu je právo na spravedlivý proces. To zahrnuje zejména: právo na přístup k soudu a právo na spravedlivé, veřejné a rychlé projednání věci, zásadu presumpce neviny a právo na obhajobu. Zde se blíže budeme zabývat právem na obhajobu.

Právo na obhajobu zahrnuje několik dílčích obhajovacích práv. Můžeme v nich rozlišit dva aspekty práva na obhajobu:

  • právo hájit se sám (sem patří zejména právo obviněného vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, právo nevypovídat, právo uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky)

  • právo hájit se prostřednictvím obhájce (sem patří zejména právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení)

Právo na obhajobu náleží nejen obviněnému v úzkém smyslu, ale i podezřelému, obžalovanému, a odsouzenému. Jeho konkrétní rozsah však je vymezen jednotlivými ustanoveními trestního řádu, která jsou zpravidla odlišná pro různé fáze trestního řízení.

Smyslem obhajoby, a tedy i smyslem obhajovacích práv, je ochrana zájmů obviněného v tom směru, aby byly náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo vinu zmírňují. Tím přispívá obhajoba ke správnému rozhodnutí věci tak, aby nebyl obviněnému přičítán čin, který nespáchal, a v případě, že trestný čin spáchal, aby nebyl potrestán přísněji, než odpovídá jeho vině.

JEDNOTLIVÁ OBHAJOVACÍ PRÁVA

Právo na poučení

Právo na poučení je základním předpokladem uplatnění obhajovacích práv obviněného. Toto právo náleží obviněnému ve všech fázích trestního řízení a jeho konkrétní podoba bude vždy záviset na povaze prováděného úkonu a dalších okolnostech. Zákon nepředepisuje nějaké konkrétní znění poučení, nýbrž obecně stanoví, že obviněný musí být poučen o právech, umožňujících mu plné uplatnění obhajoby. Poučení se poskytuje zásadně na počátku prováděného úkonu (zejména na počátku výslechu, tj. ještě předtím, než obviněný začne vypovídat), poskytuje se ústně a tak, aby mu obviněný porozuměl. Doslovný obsah poučení se zapisuje do protokolu. Pokud by poučení neproběhlo nebo neproběhlo náležitě, měl by se obviněný postarat o to, aby o tom byl učiněn záznam v protokolu (na konci výslechu je mu protokol vždy dáván k podpisu).

Právo vyjádřit se ke všem skutečnostem a k důkazům o nich

Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich. Toto právo může obviněný uplatňovat po celé řízení, v přípravném řízení však může být právo vyjadřovat se k důkazům omezeno (jednak může být omezeno právo obviněného nahlížet do spisu – viz dále, jednak je omezena možnost obviněného účastnit se výslechu svědků a klást jim otázky – toto právo má však obhájce). Na konci přípravného řízení má obviněný vždy právo nahlížet do spisu a navrhovat důkazy a o této možnotsti musí být výslovně poučen. Právo obviněného vyjadřovat se k důkazům a klást otázky vyslýchaným svědkům se v plné míře uplatňuje v hlavním líčení. Zde musí být obviněný po provedení každého důkazu dotázán, zda se k němu chce vyjádřit, má právo na závěrečnou řeč a právo posledního slova.

Právo vyjádřit se ke všem skutečnostem a důkazům předpokládá tato další práva:

a) právo být seznámen s obviněním

b) právo nahlížet do spisu

c) právo na tlumočníka

a) Právo být seznámen s obviněním

Aby se mohl obviněný vyjadřovat ke všem skutečnostem, musí být zejména seznámen s obviněním. Děje se tak v okamžiku zahájení trestního stíhání, tím, že je obviněnému doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání a tím je mu sděleno obvinění. Z usnesení o zahájení trestního stíhání musí být zřejmé:

  • jaký skutek se obviněnému klade za vinu (tento skutek musí být dostatečně konkretizován minimálně v rozsahu jednání (popis jednání včetně časového a místního určení) a jeho následku, příp. zavinění, výše způsobené škody, osoby poškozeného atp.).

  • právní kvalifikace skutku (= jakého trestného činu se měl obviněný tímto skutkem dopustit).

  • odůvodnění a označení skutečností, které vedou k závěru o důvodnosti trestního stíhání.

Usnesení se doručuje obviněnému zpravidla na počátku prvního výslechu, případně dříve, vždy však do vlastních rukou.

Obviněný musí být seznámen také se změnou právní kvalifikace i o tom se sepisuje záznam. V případě změny skutkového základu obvinění je nutné znovu zahájit trestní stíhání pro nový (odlišný) skutek.

U zkráceného přípravného řízení dochází k seznámení s obviněním (podezřením) na počátku prvního výslechu podezřelého. Policejní orgán podezřelému sdělí podezření a sepíše záznam o sdělení podezření, který musí obsahovat stručný popis skutku a jeho právní kvalifikaci. Opis záznamu o sdělení podezření se doručuje podezřelému a obhájci.

b) Právo nahlížet do spisu

S podrobnostmi obvinění a s důkazy se může obviněný seznámit nahlédnutím do spisu. Právo na nahlédnutí do spisu má obviněný od okamžiku zahájení trestního stíhání (u zkráceného přípravného řízení až od [[podání návrhu na potrestání soudu ]]). Do té doby má každá osoba právo na nahlížení do spisu jen se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, pokud je to třeba k uplatnění jejích práv.

Právo nahlížet do spisu po dobu vyšetřování (fáze řízení od zahájení trestního stíhání do podání návrhu na obžalobu) však může policejní orgán nebo státní zástupce obviněnému ze závažných důvodů odepřít. Pokud právo nahlédnout do spisu odepřel policejní orgán, má obviněný právo na urychlené přezkoumání závažnosti důvodů státním zástupcem (státnímu zástupci je třeba směřovat žádost obviněného o přezkoumání závažnosti důvodů pro odepření práva nahlížet do spisu). Ke konci vyšetřování, ještě předtím, než podá návrh na obžalobu státnímu zástupci, má policejní orgán vždy povinnost upozornit obviněného a obhájce na možnost nahlédnout do spisu a navrhovat další důkazy.

Ve spisu může obviněný a obhájce vždy nahlédnout do usnesení o zahájení trestního stíhání (ve zkráceném přípravném řízení do záznamu o sdělení podezření).

c) Právo na tlumočníka

Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce. V českém jazyce se také sepisuje protokol, a to i o výpovědi osoby vypovídající v cizím jazyce. Jen tam, kde záleží na doslovném znění výpovědi, zapíše se výpověď také v jazyce, v němž osoba vypovídá. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk (tj. obviněný i všechny další osoby zúčastněné na trestním řízení), má právo používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá.

Pokud obviněný prohlásí, že neovládá český jazyk, přibere se tlumočník. Obviněnému je pak třeba také písemně přeložit usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě, obžalobu, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí o odvolání a o podmíněném zastavení trestního stíhání (leda by prohlásil, že písemný překlad nepožaduje).

Prohlásí-li obviněný, že neovládá český jazyk, je to také důvod nutné obhajoby. Při ustanovení obhájce se dbá na to, aby tento pokud možno znal jazyk obviněného.

Právo nevypovídat

Právo obviněného nevypovídat patří do jeho širšího práva neobviňovat sebe sama. Narozdíl od jiných osob, které za určitých okolností mají rovněž právo nevypovídat (zejm. svědků), má obviněný navíc právo neuvádět pravdivé skutečnosti. (Naopak svědek by takovým postupem spáchal trestný čin křivého svědectví). Uvádění pravdivých skutečností však může být pro obviněného polehčující okolností.

Pro osobu, která je fakticky podezřelá nebo i ví, že se určitého činu dopustila, bude významné rozlišení na fázi po zahájení trestního stíhání / podáním návrhu na potrestání soudu (v tomto okamžiku se osoba stává obviněným) a fázi před těmito úkony. V tomto rozlišení se lze okamžitě zorientovat podle toho, jaké předvolání (výzvu) osoba dostala:

1) Výzva k podání vysvětlení

Tato výzva se může týkat jakékoli osoby, která v pozdější fázi řízení může vystupovat jako obviněný, svědek nebo vůbec nevystupovat. Předvolaná osoba nemusí vědět, zda je policií předvolána pro šetření nějakého trestného činu (postup dle trestního řádu) nebo přestupku (postup dle zákona o přestupcích). Její právo nevypovídat je v obou případech zaručeno § 61 odst. 3 zákona o Policii České Republiky: „Podání vysvětlení nesmí být od osoby požadováno, pokud by tím porušila zákonem stanovenou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěna. Osoba může vysvětlení odepřít pouze, pokud by jím sobě nebo osobě blízké způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za správní delikt.“

Viz dále kapitola "Podání vysvětlení vs. výslech obviněného"

2) Předvolání obviněného

Právo obviněného nevypovídat je jeho základní obhajovací právo, které nemá žádné výjimky. Konkrétně je stanoveno v § 33 odst. 1 trestního řádu: „Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat.“ Pokud se obviněný rozhodne vypovídat, může vypovídat i nepravdivě.

Právo uvádět okolnosti a důkazy ke své obhajobě

Obviněný má právo kdykoli za řízení uvádět okolnosti, které jeho obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabízet o nich důkazy. Zejména má právo dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě. Právo však neumožňuje dosáhnout předvolání kohokoli. Orgány činné v trestním posuzují vhodnost návrhu obviněného z hlediska, zda předvolání svědka nebo provedení jiného důkazu může přispět k účelu trestního procesu (zejména objasnění všech skutkových okolností). Pokud návrhu nevyhoví policejní orgán, musí o něm policejní orgán provést záznam. V hlavním líčení může obviněný / obhájce důkaz nejen navrhnout, ale také provést (např. sám vést výslech svědka).

Významným okamžikem pro uplatnění tohoto práva je upozornění policejního orgánu na možnost prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166, odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb.). Toto upozornění je povinen dát policejní orgán obviněnému a obhájci ke konci vyšetřování (tj. před podáním návrhu na obžalobu státnímu zástupci).

Pokud jde o zkrácené řízení, bude se toto právo významněji realizovat až v rámci podávání odporu proti trestnímu příkazu.

Právo na přiměřený čas a možnosti k přípravě obhajoby

K realizaci tohoto práva slouží některé zákonné lhůty, a také povinnost doručovat některé písemnosti obviněnému do vlastních rukou.

Tak opis usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz a předvolání k hlavnímu líčení se obviněnému doručují do vlastních rukou s vyloučením náhradního doručení (uplynutím 10 dnů od uložení na poště / u policejního orgánu / u soudu).

Opis obžaloby musí být obviněnému doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení. Den hlavního líčení musí být stanoven tak, aby obžalovaný od doručení předvolání měl alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě.

Právo činit návrhy a podávat žádosti

Toto právo se týká jakýchkoli návrhů a žádostí, i těch, které nejsou výslovně předepsány v trestním řádu. V přípravném řízení budou směřovat policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci, v pozdějších fázích soudu.

Právo podávat opravné prostředky

  • stížnost může obviněný podat vůči každému usnesení policejního orgánu (pokud jde o jiný úkon policejního orgánu (např. záznam), může obviněný podat neformální žádost či podnět státnímu zástupci), a dále z těch usnesení státního zástupce a soudu, u nichž to zákon výslovně připouští, za předpokladu, že se ho takové usnesení přímo dotýká, nebo k němu dal podnět svým návrhem, ke kterému ho zákon výslovně opravňuje

  • odvolání může podat obviněný proti rozsudku soudu prvního stupně

  • odpor může podat proti trestnímu příkazu

Právo zvolit si obhájce a radit se s ním

Obviněný má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next