Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

8.2.11.3. Mlčenlivost v trestním řízení

Tato kapitolka má za úkol vysvětlit, kdo a jakou má povinnost mlčenlivost ve smyslu ust. § 100, zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a kdy a jakým způsobem se na ni může v trestním řízení odvolat a kdy naopak vypovídat musí.

Nejprve je třeba osvětlit, koho a čeho se týká povinnost mlčenlivosti podle uvedeného ustanovení.

  • koho: zaměstnanců obcí a krajů, zaměstnanců státu a zaměstnanců poskytovatelů sociálních služeb (tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu)

  • čeho: údajů týkajících se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek, které se při své činnosti dozvědí.

To znamená, že se jedná o informace týkající klientů (osob, jimž jsou poskytovány sociální služby ve smyslu zákona o sociálních službách), které se pracovník dozvěděl při své činnosti – tedy nejen přímo od klienta, ale třeba v lokalitě od jiné osoby, od zástupce města. Povinnost mlčenlivosti se týká všech zaměstnanců, nejen těch, kteří poskytují sociální služby, ale na druhou stranu jen okruhu informací o osobách, jimž jsou sociální služby poskytovány. Správně by se ale ten, kdo neposkytuje sociální služby neměl dozvědět žádnou informaci ohledně osoby, jíž jsou sociální služby poskytovány (dokonce ani tu skutečnost, zda jsou této osobě sociální služby poskytovány, či ne). Pokud tedy funguje vše správně, tak by se osoba neposkytující sociální služby neměla nic dozvědět o klientech sociálních služeb. Přesto je potřeba zákon vykládat v souladu s jeho účelem – tedy je zde zájem na zachování mlčenlivosti o údajích klienta. Připadá-li tedy hypoteticky v potaz možnost, že určitá informace by se mohla týkat klienta, jemuž jsou poskytovány sociální služby, je třeba zachovat povinnost mlčenlivosti až do prokázání skutečnosti, že se nejedná o klienta, jemuž jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek.

Povinnost mlčenlivosti platí obdobně pro fyzické osoby, které jsou poskytovateli sociálních služeb nebo se jako přizvaní odborníci účastní inspekce anebo při poskytování sociálních služeb působí jako dobrovolníci.

Právní základ možnosti odepřít orgánům činným v trestním řízení součinnost, tedy i podávat informace je položen v § 8 z. č. 141/1961 Sb., trestního řádu – zejména odstavec 1) a 4). Na základě tohoto ustanovení se lze v obecné rovině dovolávat mlčenlivosti pro celé trestní řízení – tedy jak pro řízení přípravné (policie), tak i pro řízení před soudem.

Možnost odmítnout poskytnutí informací však neplatí (§ 8 odst. 4 písm. b) TŘ), pokud dožádaná osoba je současně oznamovatelem trestného činu. Podle názoru autora textu se to týká situací, kdy sociální pracovník oznamuje trestný čin namířený vůči němu či trestný čin, jehož byl svědkem. Pokud by mohlo jít o jakýkoliv trestný čin, bylo by tímto postupem možné obejít povinnost mlčenlivosti, což by bylo proti účelu zákonem uložené povinnosti mlčenlivosti. Sociální pracovník by měl proto ve sporných případech vycházet v první řadě ze zájmů klienta a jednat s maximálním ohledem na jeho zájmy.

TŘ stanoví ještě jednu možnost prolomení povinnosti mlčenlivosti, a to v § 8 odst. 5 TŘ, podle něhož může orgán činný v trestním řízení vyžadovat informace, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, po předchozím souhlasu soudce. V takovém případě tedy musí žadatel o informace doložit souhlas soudce s vyžádáním informací.

Pro celé trestní řízení (jak řízení přípravné, tak před soudem) je též upraven zákaz výslechu svědka, který má povinnost mlčenlivosti v ust. § 99 odst. 2 z. č. 141/1961 Sb., trestního řádu.

Zde je třeba upozornit, že pokud je osoba předvolána jako svědek (ať už na policii nebo k soudu), má povinnost se dostavit. Pokud tak neučiní, může jí být uložena pořádková pokuta (a to až do výše 50 000 Kč) a může být též předvedena dle ust. § 98 z.č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Na výzvu je třeba se dostavit i v případě, je-li daná osoba vázána mlčenlivostí. Až poté je možno odmítnout vypovídat z důvodu státem uznanou povinnost mlčenlivosti. Obdobně toto platí též pro podávání vysvětlení dle trestního řádu i dle zákona o Policii ČR, ust. § 61 z. č. 273/2008 Sb.

Povinnost mlčenlivosti je prolomena ve dvou případech – jde o povinnost oznámit vyjmenované trestné činy a povinnost překazit vyjmenované trestné činy, přičemž jde pouze o činy závažnějšího charakteru. Pokud povinná osoba neučiní, co jí v tomto ohledu ukládá zákon, vystavuje se riziku trestního stíhání pro trestné činy neoznámení (§ 368, zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku), popř. nepřekažení (§ 367, zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku) trestného činu. U neoznámení jsou povinnosti zproštěni jen advokáti, koncipienti a duchovní při výkonu zpovědního tajemství. U nepřekažení není stanovena žádná výjimka – povinnost mají všichni bez rozdílu.

U nepřekažení je okruh trestných činů širší. Rozdíl mezi oběma trestnými činy je dále ten, že u neoznámení jde v podstatě o něco, co se již stalo. Naopak u nepřekažení jde o situace, které právě probíhají, popř. budou páchány v budoucnu.

Další možností zbavení mlčenlivosti je souhlas klienta, jehož se informace, k nimž má osoba povinnost mlčenlivosti, týkají. Tento souhlas je třeba dát vždy písemně a je třeba v něm uvést, v jakém rozsahu a za jakým účelem zprošťuje klient osobu mlčenlivosti a dále datum udělení zproštění. Příkladem širokého vymezení zproštění mlčenlivosti je formulace: „Zprošťuji pana XY pro trestní řízení vedené u ... pod sp. zn... mlčenlivosti ohledně všech skutečností a informací, které jsem osobě sdělil nebo které se dozvěděl v souvislosti s poskytováním sociálních služeb mě.“ Vždy lze zbavit povinnosti mlčenlivosti jen „zpětně“, tedy ohledně informací, které již osoba poskytující sociální služby ví. Není možné zprostit „dopředu“ – tedy např.: „...ohledně všech informací, které se dozví v souvislosti s poskytováním služeb...“ Zproštění povinnosti mlčenlivosti může být i jen ohledně části informací, pak je třeba co nejpřesněji vymezit rozsah zbavení mlčenlivosti s cílem vyhnout se konfliktům.

Závěrem:

  • na výzvu policie dostavit je třeba se vždy dostavit, popř. se omluvit (jinak hrozí předvedení nebo uložení pořádkové pokuty)

  • sdělit, že nic pro povinnost zachovávat mlčenlivost není možno vypovídat/podávat vysvětlení – avšak pouze a jenom v případech našich klientů

  • pokud by se jednalo o TČ vyjmenované v ustanovení o neoznámení nebo nepřekažení TČ, povinnost mlčenlivosti se neuplatní a je třeba jednat tak, jak požaduje zákon, jinak se daná osoba vystavuje riziku trestního stíhání

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next