Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

8.1.2.9. Zavinění

Zavinění je definováno jako vnitřní psychický vztah pachatele k trestnému činu. Má dvě základní formy, úmysl a nedbalost, které se dále dělí na úmysl přímý a nepřímý, nedbalost vědomou a nevědomou. Jednotlivé formy zavinění se od sebe liší různými stupni přítomnosti 2 složek zavinění - vědění a vůle.

  • složka vědění znamená jak vnímání smyslovými orgány, tak i představu předmětů a jevů na základě znalosti nebo předchozí zkušenosti. Některé skutečnosti se pachateli jeví jako jisté (že je starší 15 let), jiné jen jako pravděpodobné (že má peníze v peněžence).

  • složka volní znamená jak chtění, tak i srozumění

Jednotlivé formy zavinění:

  • Úmysl přímý: osoba ví, že svým jednáním se může dopustit trestného činu a v podstatě se trestného činu dopustit chce.

    Příklad: Sedí řidič v autě a čeká, až půjde okolo něj jeho soused po chodníku, aby se náhle rozjel a souseda nárazem o kapotu usmrtil, protože mu chodí za manželkou. Pachatel ví, že se tak dopustí vraždy a vraždy se skutečně dopustit chce.

  • Úmysl nepřímý: osoba ví, že se svým jednáním může dopustit trestného činu a je s tím srozuměna. Zjednodušeně řečeno, je jí jedno, jestli se svým jednáním dopustí trestného činu nebo ne.

    Příklad: Ten samý člověk ve vzteku a záměrně narazí autem do souseda, soused upadne na zem a řidič odjede. Je mu jasné, že je soused zraněn a v ohrožení života, ale je mu jedno, jestli umře nebo ne. Úmysl nepřímý se od přímého liší v tom, že pachatelův vztah k následku svého jednání není tak jasný. Úmysl nepřímý je považován za méně intenzivní formu zavinění než úmysl přímý. Z praktického hlediska ale toto rozlišování nemá skoro žádný význam.

  • Nedbalost vědomá: osoba ví, že se svým jednáním může dopustit trestného činu a bez přiměřených důvodů se spoléhá, že se tak nestane.

    Příklad: Středně zkušený řidič jede autem po obci rychlostí vyšší než padesát kilometrů za hodinu a je podnapilý. Ví moc dobře, že na frekventované ulici může někoho přejet a dopustit se tak trestného činu, říká si ale, že je to v pohodě, že se tak nestane a bez problémů dojede až domů. Zde se tedy pachatel trestného činu dopustit nechce, ale když se tak stane, dopustí se trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti.

  • Nedbalost nevědomá: osoba neví, že se může svým jednáním dopustit trestného činu, vzhledem k okolnostem to však mohla vědět a vědět to měla. Otázka samozřejmě je, jak posoudit, zda osoba něco vědět měla. Právo vychází z posouzení konkrétních okolností a poměrů dané osoby.

    Příklad: Řidič nechce nikoho přejet, neví, že by důsledkem jeho jízdy mohlo být, že někoho přejede, nicméně má vědět, že za daného počasí je jeho jízda příliš rychlá a mohl by někoho přejet (a naneštěstí někoho přejede). Významné pro tuto "povinnost vědět" jsou i jeho poměry - skutečnost, že je řidič.

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next