Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

9.3.2.3. Spolužití, člen domácnosti, společná domácnost

Pro úplnost je dobré doplnit, co znamená spoluužívání bytu nebo domu pro osobu, která nenese užívací právo (typicky není vlastníkem nebo nájemcem objektu).

Spolužijící osoba užívá byt nebo dům na základě souhlasu oprávněného uživatele. Souhlas může být vyjádřen písemně, ústně nebo konkludentně. Souhlasem oprávněného uživatele nevzniká stejné právo spolužijící osobě, nositelem práv a povinností typicky z nájemního vztahu je tak nadále nájemce, který rovněž rozhoduje o tom, s kým hodlá byt užívat.

Jde-li o nájemní bydlení je oprávněný nájemce povinen oznámit přijetí nového člena domácnosti pronajímateli a zpravidla tím dojde ke změně ve výši plateb služeb spojených s nájmem bytu, které jsou obvykle stanoveny paušální částkou na osobu. K povinnosti oznámení a možným důsledkům viz zde. Nesplnění ohlašovací povinnosti je porušením povinností nájemce a možným důvodem k výpovědi z nájmu ze strany pronajímatele.

Na základě souhlasu oprávněného uživatele se spolužijící osoba může k objektu přihlásit k trvalému pobytu – k tomu viz předcházející kapitoly.

Za společnou domácnost, resp. za společně posuzované osoby se ve smyslu zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, považují mimo jiné osoby, které společně užívají byt (pokud neprokáží, že spolu trvale nežijí a neuhrazují společně náklady na své potřeby). Spolužijící osoby tak mohou ovlivnit nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi.

Nárok na příspěvek na bydlení – sociální dávku dle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, má pouze osoba, hlášená v daném bytě nebo domě k trvalému pobytu (ve smyslu zákona o evidenci obyvatel).

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next