Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

9.3.1.1. Občanství ČSSR, ČSR a ČR (přechod)

Za občany ČR je třeba považovat i bývalé občany ČSR v rámci ČSSR (od roku 1969 podle zákona č. 39/1969 Sb.), kteří jimi byli ke dni zániku federace (31. prosince 1992). Určení republikového (slovenského nebo českého) občanství v rámci československé federace pak bylo otázkou poměrně složitého klíče, ve kterém pro osoby narozené do 31. prosince 1953 hrálo roli především místo narození, popřípadě trvalý pobyt ke dni 1. lednu 1969 nebo poslední trvalý pobyt na území Československa. V případě osob narozených 1. ledna 1954 a později se občanství určilo podle obou rodičů nebo jednoho z nich, nebyl-li jeden z nich znám nebo byl druhý z nich cizinec. V případě odlišného občanství rodičů (tedy české a slovenské) bylo rozhodující místo narození, popřípadě první trvalý pobyt na území Československa.

Po rozpadu federace existovala vedle takto určených pravidel možnost nabýt občanství druhého státu. Na Slovensku tato možnost byla po dobu jednoho roku neomezená, kdežto v ČR byla po dobu jednoho a půl omezená. Později se tyto podmínky dodatečně měnily a možnost nabytí českého občanství bývalými československými občany je stále otevřena pro některé okruhy případů, jak stanoví zákon č. 40/1993 Sb. Jde především o možnost osoby, která měla k 31. prosinci 1992 státní občanství ČSFR, nikoliv však občanství ČR, nabýt občanství ČR prohlášením u obecního úřadu. Podmínku je, že měla kde dni 31. prosince 1992 na území ČR trvalý pobyt a tento pobyt dosud trvá, anebo od tohoto data až dosud žije trvale na území ČR, a tyto skutečnosti prokáže.

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next