Právo a terénní sociální práce

Tato kapitola není aktuální, od 1.1.2014 platí nový zákon o občanství České republiky č. 186/2013 Sb., kapitola byla psána podle předchozí úpravy

Občanství je trvalý právní vztah mezi fyzickou osobou státem, který je v čase neměnný (nezaniká sám o sobě) a má účinky i mimo území státu. V České republice je určení, nabývání a pozbývání státního občanství upraveno zákonem č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. Osoby, které se narodily rodičům, kteří jsou občany ČR, nabývají státního občanství ČR.

Občanství nabude i dítě, jehož otcovství je určeno a ke dni určení otcovství je otec státním občanem ČR.

Občanství lze za určitých (poměrně přísných) podmínek nabýt i udělením. Udělení státního občanství činí ministerstvo vnitra na základě žádosti. Ministerstvo obvykle vyžaduje jednak podmínky, které jsou v zákoně, jednak podmínky, které v zákoně nejsou a které mají mnohdy šikanózní charakter. Ze zákonných podmínek jsou to: pětiletý trvalý pobyt, bezúhonnost, správní zachovalost (resp. plnění povinností podle cizineckého zákona, předpisů o veřejném zdravotním pojištění, důchodovém pojištění, sociálního zabezpečení a daňových předpisů), znalost českého jazyka a vyvázání se z původního občanství. Občanství se pozbývá nabytím cizího státního občanství (od roku 1999 to neplatí ve vztahu ke Slovensku, pokud je tato osoba bývalým československým občanem).

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next