Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

11.3.1. Úvod

Dávky pomoci v hmotné nouzi jsou upraveny v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Proces jejich přidělování se řídí zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, s odchylkami stanovenými právě zákonem o pomoci v hmotné nouzi. Dávky pomoci v hmotné nouzi spolu s dávkami dle zákona o státní sociální podpoře jsou základní možností příjmu pro osoby bez majetku a příjmu. Prosazující se tendencí v oblasti sociálních dávek, která se mimo jiné objevuje v systému pomoci v hmotné nouze, je snaha, aby se poživatelé sociálních dávek pokud možno snažili intenzivně využívat svůj vlastní majetek a schopnosti a směřovali k zaměstnání a vymanění ze sociální nouze. Naopak osobám, které nejsou ochotny se zapojit do hledání zaměstnání apod., se příjem snižuje až na úplné minimum. Ideou zákona je také individuální posuzování potenciálu osoby žadatele, který se projevuje především stanovováním individuálních akčních plánů dle zákona o zaměstnanosti a poměně velkou měrou správního uvážení (vysvětlení níže). V praxi je ale realizace obtížná zejména kvůli nedostatku pracovníků státní správy.

Základní informace lze nalézt na http://www.mpsv.cz/cs/5. Formuláře na podávání žádostí o dávky lze v elektronické podobě najít na http://portal.mpsv.cz/forms.

Při stanovování nároku na dávky pomoci v hmotné nouzi se stejně jako v jiných oblastech sociálního zabezpečení používá správního uvážení. Zákon nedokáže zahrnout všechny možné situace v životě a proto u některých skutečností ponechává jejich posouzení na správním orgánu, resp. na konkrétní sociální pracovnici. Jako příklad lze jmenovat posouzení prodeje konkrétního kusu movitého majetku žadatele za účelem zvýšení jeho příjmu vlastním přičiněním nebo třeba možnost správního orgánu považovat za určitých podmínek za osobu v hmotné nouzi i takovou osobu, která porušuje nějakou svojí stanovenou povinnost. Správní uvážení nemůže být bezbřehé. Je většinou přímo zákonem vymezeno stanovením dalších požadavků – např. formulace „ze závažných důvodů“. Další korekci správního uvážení provádí Ministerstvo práce a sociálních věcí, případně jiný nadřízený správní orgán stanovením metodických pokynů, které jsou pro sociální pracovníky závazné. V nich se dále zpřesňují modelové situace a jejich řešení. Posledním omezením je zásada posuzování stejných situací stejně. Pokud již správní orgán jednou rozhodl o konkrétní situaci nějakým způsobem, musí stejné řešení aplikovat i na jiný velmi podobný případ. V praxi může jít např. o posouzení obyvatel stejného domu, kteří jsou na tom majetkově i schopností si zvýšit příjem vlastním přičiněním velice podobně. Přizná-li správní orgán za těchto podmínek dávku jedné rodině, musí ji přiznat i sousední rodině, která je na tom stejně nebo musí nepřiznání dávky řádně odůvodnit, zpravidla tím, že najde v rodinách nějaký podstatný rozdíl.

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next