10.5.2. Vznik pracovního poměru

Vznik pracovního poměru

Pracovní poměr vzniká

na základě pracovní smlouvy
nebo jmenováním.

Jmenováním vzniká pracovní poměr vedoucích státních a některých dalších zaměstnanců (např. vedoucí zaměstnanci obce a kraje, ředitelé škol, primáři nemocnic).

Pracovní poměr nemůže vzniknout volbou. Pokud zvláštní právní předpis nebo stanovy občanského sdružení vyžadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, považuje se zvolení za předpoklad, který předchází sjednání pracovní smlouvy.

Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, popřípadě dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Den nástupu do práce je podstatnou náležitostí pracovní smlouvy (tj. náležitostí, bez níž se nejedná o platnou pracovní smlouvu). Vznik pracovního poměru záleží na dni uvedeném v pracovní smlouvě, nikoli na skutečném nástupu do práce.

Od okamžiku uzavření pracovní smlouvy jsou obě její smluvní strany smlouvou vázány (přestože pracovní poměr ještě nemusel vzniknout). Zaměstnanec má povinnost ve stanovený den nastoupit do práce a zaměstnavatel má povinnost zaměstnanci práci přidělit. Pokud by zaměstnanec bezdůvodně nanastoupil do práce, má zaměstnavatel možnost od pracovní smlouvy odstoupit (viz další podkapitola). Obě strany si také v případě porušení uvedených povinností odpovídají za případnou škodu. Zaměstnavatel však nemůže sjednat se zaměstancem pro případ nenastoupení do práce smluvní pokutu.

Zaměstnanec může mít více pracovních poměrů, a to i k jednomu zaměstnavateli. U téhož zaměstnavatele však nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny (§ 34b odst. 2 ZP).

Zaměstnanec však může vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. (§ 304 ZP)

Otázky a odpovědi

Dne 10. března jsem uzavřel pracovní smlouvu č. 1 s nástupem do práce k 1. dubnu. Dnes, 15. března, mám možnost uzavřít pracovní smlouvu č. 2 s jiným zaměstnavatelem, která je pro mě výhodnější. Je možné se z pracovní smlouvy č. 1 nějak vyvázat, abych mohl nastoupit k zaměstnavateli č. 2?

Můžete se pokusit dohodnout se se zaměstnavatelem č. 1 na zrušení pracovní smlouvy. Zaměstnavatel č. 1 s tím samozřejmě nemusí souhlasit, ale pokusem o dohodu nic neztratíte. Jinou seriózní možnost nemáte, ačkoli v podstatě jediné, co Vám z případného nenastoupení do práce hrozí, je povinnost k náhradě škody (jejíž výše bude záviset na nejrůznějších okolnostech). Také nemáte jistotu, že zaměstnavatel od smlouvy odstoupí, Váš pracovní poměr by pak trval, včetně všech povinností z něj plynoucích. Mohl byste ho pak ukončit sám výpovědí.

Podle pracovní smlouvy, uzavřené v únoru 2002, jsem měl nastoupit do práce dne 1. března 2002. Do práce jsem nastoupil až o den později, aniž bych k tomu měl pádný důvod. V březnu 2010 mi zaměstnavatel oznámil, že využívá svého práva na odstoupení od smlouvy, neboť jsem porušil svou povinnost nastoupit ve sjednaný den do práce. Je to možné?

Zákon nestanoví žádnou lhůtu pro odstoupení od smlouvy. Přesto však toto odstoupení musí proběhnout v přiměřené době, a tedy by mělo přibližně časově navazovat na zaměstnancovu absenci. Účelové zneužití tohoto práva s odstupem několika let možné není a popsaný zaměstnavatelův úkon je proto neplatný.

Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)