Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

10.4.4. Neplatnost

Neplatnost podle občanského zákoníku

Zákoník práce upravuje neplatnost právních úkonů jen částečně. Podpůrdně se tedy otázka neplatnosti řídí obecnou úpravou neplatnosti právních úkonů v občanském zákoníku. Podle občanského zákoníku jsou neplatné zejména právní úkony, které nebyly učiněny svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, které byly učiněny v omylu, které jsou v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy, kterými se jedna strana předem vzdává svých práv /viz [[neplatnost v oddíle Občanské právo hmotné]]/.

V praxi je významná neplatnost pro rozpor se zákonem, neboť jak uvedeno v předchozích kapitolách, zákoník práce zakazuje některá ujednání [[podle občanského zákoníku]] a některá ujednání, kterými by se smluvní strany [[odchýlily od zákoníku práce]], a taková ujednání tedy budou neplatná.

Neplatnost absolutní a relativní

Zákoník práce pro pracovněprávní ztahy stanoví zvláštní pravidla pro rozlišení tzv. [[absolutní a relativní neplatnosti]] právních úkonů.

Absolutně neplatné jsou právní úkony:

  • které nebyly učiněny svobodně a vážně, určitě a srozumitelně

  • které byly učiněny osobou nezpůsobilou k právním úkonům nebo osobou jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto úkonu neschopnou

  • které zavazují k plnění od počátku nemožnému

  • které odporují zákonu nebo jej obcházejí a zároveň nejsou naplněny základní zásady pracovněprávních vztahů

  • které odporují dobrým mravům

  • kterými se zaměstnanec předem vzdává svých práv

  • ke kterým nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu v případech, kdy to zákon výslovně stanoví

Jiné než vyjmenované důvody neplatnosti vedou v pracovněprávním vztahu k neplatnosti relativní. Této neplatnosti je nutno se dovolat, soud k ní nepřihlíží z úřední povinnosti. Neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil. Zároveň však platí pravidlo, že zaměstnanci nemůže být neplatnost právního úkonu na újmu, pokud ji nezpůsobil výlučně sám.

Neplatnost pro nedostatek formy

Zákoník práce také stanoví zvláštní pravidla pro neplatnost pracovněprávních úkonů, které byly učiněny v jiné než zákonem předepsané, popř. smluvní strany dohodnuté formě.

  • jednostranné úkony (např. výpověď, okamžité zrušení pracovního poměru) a kolektivní smlouva jsou pro nedostatek formy absolutně neplatné

  • ostatní právní úkony jsou pro nedostatek formy neplatné, nedostatek formy však lze následně zhojit - právní úkon je platný, jestliže smluvní strany dodatečně nedostatek jeho formy odstraní

  • právní úkony, kterými se zakládá nebo mění základní pracovněprávní vztah (pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce), jsou pro nedostatek formy neplatné,

Pozn.: Ke změně v pojetí neplatnosti pracovněprávních úkonů došlo s účinností k 1.1.2012. Do té doby zejména platilo, že pro nedostatek formy byl právní úkon neplatný jen tehdy, pokud to zákoník práce výslovně uváděl. Např. pracovní smlouva uzavřená ústně neplatná nebyla, úsní dohoda o pracovní činnosti neplatná byla. Od 1.1.2012 dochází ke sjednocení důsledků, které plynou z porušení zákonem předepsané formy. Např. pracovní smlouva, stejně jako dohoda o pracovní činnosti uzavřené ústně nebo konkludentně jsou sice neplatné, ale jakmile dle nich bylo plněno (zaměstnanec dle dohody začal vykonávat práci), nelze se neplatnosti dovolat = hledí se pak na ně, jako by byly platné. V praxi to má důsledek např. v tom, že zaměstnanec pracující pro zaměstnavatele bez písemné smlouvy se přesto může u soudu domáhat dlužné mzdy, pokud existenci pracovněprávního vztahu prokáže.

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next