Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

5.3.3. Zástavní právo, zadržení, věcná břemena

Všechny tyto uvedené pojmy v sobě zahrnují jiné druhy věcných práv, tj. jiných právních vztahů k věcem než je vlastnictví. Věcná práva jsou spojena s věcí. Dojde-li k převodu (prodeji, darování) věci zatížené zástavním právem nebo věcným břemenem, nedochází k zániku těchto věcných práv a oprávnění se jich mohou domáhat vůči novému vlastníku věci. Zástavní právo a věcná břemena se jako jiná věcná práva zapisují do katastru nemovitostí, týkají-li se nemovitosti – pokud tedy například kupujete nějakou nemovitost, zkontrolujte si pečlivě na výpisu z katastru záznamy o cizích právech, abyste omylem nekoupili nemovitost zastavenou nebo zatíženou věcným břemenem, protože takové zástavní právo či věcné břemeno prodejem nemovitosti nezaniká a oprávněný zástavní věřitel nebo oprávněný z věcného břemene, může svá práva vůči vám uplatňovat. Obdobně si zkontrolujte zápisy ve velkém technickém průkazu, pokud kupujete automobil, neboť zástavní právo se zapisuje do registru vozidel a technického průkazu. Dále je vždy možné zkontrolovat zápisy v Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky.

Je vhodné poznamenat, že vedle věcných práv mohou existovat práva k věcem ve vztazích vzniklých na základě smluv (půjčka, výpůjčka, nájem).

Zástavní právo

Zástavní právo (od §152 zákona č. 40/1964 Sb.) je jednou z možností jak zajistit, aby pohledávka byla splněna. V běžné mluvě se říká: „Dát něco do zástavy.“ Zástavní právo vzniká nejčastěji dohodou stran a občanský zákoník upravuje zejména, jakým způsobem může věřitel s předmětem zástavy nakládat a jak zástavní právo zaniká. Zástavní právo k nemovitostem se zapisuje do katastru nemovitostí.

Zástavní právo dává věřiteli možnost, aby v případě, že dlužník nesplní řádně svoji povinnost, zástavu zpeněžil a uspokojil dlužníkův závazek z výtěžku zpeněžení zástavy. Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy.

Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Nejčastějším příkladem zástavy je hypotéční úvěr zajištěný zástavním právem ke koupené/stavěné nemovitosti.

Zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky.

Zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která teprve vznikne, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky a také opakované pohledávky, které budou vznikat, typicky splátky půjčky nebo úvěru.

Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona. Příkladem zákonného zástavního práva je právo pronajímatele podle § 672 zákona č. 40/1964 Sb. Na zajištění splatného nájemného má pronajímatel nemovitosti zástavní právo k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti, s výjimkou věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí.

Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje.

Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. Zástavní právo k movitým věcem vzniká v zásadě jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli nebo do úschovy nebo ke skladování, případně zápisem do Rejstříku zástav (jak bylo uvedeno výše, zástavní právo k autu se zapisuje i do registru vozidel a technického průkazu).

Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane nedostatečným (má nižší hodnotu než zajištěná pohledávka), zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta část pohledávky, která není zajištěna, splatnou.

Zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon jinak. Totéž platí, jde-li o každého pozdějšího věřitele zastavené pohledávky, o každého pozdějšího oprávněného ze zastaveného jiného majetkového práva nebo předmětu průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího majitele zastaveného obchodního podílu nebo cenného papíru.

Neplatná jsou ujednání zástavních smluv, jestliže stanoví, že

a) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit,

b) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí nemovitou věc nebo byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona zastavit jinému, dalšímu věřiteli,

c) zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak, než je stanoveno zákonem,

d) zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího uspokojení prodejem zástavy,

e) při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Zástavní právo zaniká

a) zánikem zajištěné pohledávky,

b) zánikem zástavy,

c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem,

d) uplynutím doby, na niž bylo zřízeno,

e) složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy,

f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem,

g) v případech stanovených zvláštními právními předpisy.

Promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

Zadržovací právo

Zadržovací právo (od §175 zákona č. 40/1964 Sb.) slouží také k zajištění pohledávky. Nevzniká na základě dohody, ale tak, že věřitel může zadržet (nevydat) určitou věc dlužníka, kterou má u sebe. Například opravář může zadržet věc, kterou vám opravil, pokud nedodržíte svou povinnost za opravu zaplatit. Takto jednostranně zadržet však nelze věc, kterou věřitel získal od dlužníka neoprávněně tj. například lstí, svévolným odebráním atp. a nelze tak postupovat ani tehdy, pokud bylo věřiteli při předání věci uloženo (například smlouvou), aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva (věřitel má například na základě smlouvy uloženo předat věc třetí osobě).

Pronajímatel, který má zástavní právo k věcem nájemce na zajištění dlužného nájemného (viz předchozí text o zástavním právu), může tyto věci při odstraňování z pronajaté věci zadržet dle § 672 zákona č. 40/1964 Sb.

Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem.

Věcná břemena

Věcná břemena (od §151n zákona) jsou zvláštním druhem práv, která náleží určité osobě, ale mnohem častěji jsou vázána na určitou věc. Týkají se pouze věcí nemovitých a představují nejčastěji nějaký způsob omezení vlastníka. Nejčastějším případem věcných břemen jsou např. „právo cesty“, kdy vlastník pozemku musí strpět, že další osoby například majitelé sousedního pozemku přes pozemek smí přecházet. Dalším případem je například povinnost strpět, že další osoby (nejčastěji opět sousedé) smějí čerpat vodu ze studny atp. Ve formě věcného břemene lze sjednat i právo užívat nemovitost určitou osobou až do její smrti; například babička daruje dům vnučce, ale sjedná si v něm bezúplatným věcným břemenem právo dožít, což jí zajistí jistotu narozdíl od „obyčejné“ dohody. Věcná břemena vznikají buď dohodou nebo rozhodnutím soudu a zapisují se do katastru nemovitostí.

Při převodu nemovitosti nedojde k zániku věcného břemene a oprávnění z věcného břemene se mohou domáhat svých práv vůči novému vlastníku věci.

Zajišťovací převod práva

Zajišťovací převod práva (§553 zákona č. 40/1964 Sb.) je institutem upraveným v jiné části občanského zákoníku než práva věcná a pojednání o něm patří do kapitoly o zajištění závazků (pohledávek). Nicméně pro zajímavost ho uvedeme i zde v této kapitole.

Splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (tzv. zajišťovací převod práva). Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně. Musí jít o právo převoditelné s majetkovou hodnotou, typicky vlastnické.

Příklad: smlouvou je dohodnuto:

1) věřitel půjčí dlužníkovi 1.000.000,- Kč 2) dlužník převede na věřitele vlastnické právo ke svému rodinnému domu 3) v případě, dlužník vrátí 1.000.000,- Kč s úrokem do domluveného data, zajišťovací převod práva zaniká (může být také dohodnuto, že je věřitel povinen převést vlastnické právo zpět na dlužníka) 4) v případě prodlení dlužníka se může věřitel uspokojit ze zajištění přímo, tedy z převedeného vlastnického práva

Tento způsob zajištění není pro dlužníka příliš výhodný. Dochází k faktickému převodu práva, typicky ke změně vlastnictví se všemi důsledky. Věřitel sice nemůže věc zpeněžit před tím, než bude (ne)splněna podmínka daná smlouvou, ale přesto ze změny vlastnictví mohou vyplývat komplikace, obzvlášť, jde-li o nemovitost, v níž dlužník bydlí. Smlouva musí důkladně řešit veškeré podrobnosti, obzvlášť pokud je jedná o nemovitost.

Podobně jako právo lze také provést zajišťovací převod pohledávky – v takovém případě má věřitel při splnění podmínky (typicky dlužník neuhradí včas) právo uspokojit se z pohledávky, která dříve svědčila dlužníkovi (bude se uspokojovat na dlužníkovi dlužníka).

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next