Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

5.7.1. Ustanovení zakázaná a neplatná

U všech spotřebitelských smluv bez výjimky platí, že se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže platně vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Např. jestliže zákon dává spotřebiteli právo odstoupit od smlouvy, nemůže se spotřebitel tohoto práva ve smlouvě vzdát (takové ujednání by bylo neúčinné).

Spotřebitelské smlouvy také nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (toto se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění nebo cenu plnění).

Do 31.7.2010 platilo, že spotřebitel se musel neplatnosti sám dovolat (to znamená, že takové ujednání nebylo od začátku neplatné, takovým se stalo, až když to namítl spotřebitel). Nyní je však takovéto ujednání neplatné absolutně, tzn. bez nutnosti se jej výslovně dovolat.

Příkladný výčet takovýchto ustanovení na újmu spotřebitele obsahuje odst. 3 § 56 zákona č. 40/1964 Sb. Může jít např. o ustanovení, kterým dodavatel omezuje či vylučuje svou odpovědnost za škodu nebo za vady.

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next