Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

5.2.1. Ochrana občanskoprávních vztahů

Dobré mravy

V občanském zákoníku v § 3 zákona č. 40/1964 Sb. se uvádí, že výkon práv a povinností nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Tímto ustanovením je obecně poskytována ochrana výkonu nejrůznějších práv (např. právu vlastnickému, právu na ochranu osobnosti, právům závazkovým atd.) a zároveň jsou zde stanoveny i určité limity výkonu těchto práv.

Za prvé, výkon práv nesmí zasahovat do práv jiných – například pokud jsem vlastníkem pozemku, můžu na něm pořádat zahradní párty, ale nesmím tím zasahovat do práv svého souseda, kterému může vadit hluk v pozdních nočních hodinách (tato povinnost vlastníka je dále upravena konkrétně i v ustanovení občanského zákoníku o právu vlastnickém).

Za druhé, výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy. V občanském zákoníku ani v žádném jiném právním předpise není pojem dobré mravy definován. Soudy jej definují jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Zda se výkon určitého práva příčí dobrým mravům, se vždy posuzuje s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu. S odvoláním na zásadu dobrých mravů obsaženou v citovaném § 3 může soud vázat povinnost bývalého nájemce (případně i osoby, která nebyla nájemcem) vyklidit byt na zajištění náhradního bytu, a to i v případech, kdy tak výslovně nestanoví úprava obsažená v občanském zákoníku ohledně bytových náhrad při skončení nájmu bytu. To znamená, že pronajímatel a vlastník bytu je omezen ve výkonu svého práva vyklidit neoprávněně obývaný byt a musí nejdříve zajistit bývalému nájemci (případně i osobě, která nebyla nájemcem) bytovou náhradu např. tedy i náhradní byt.

Pojem dobré mravy se dále objevuje v ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb.. Pokud výkon práva spočívá v nějakém právním úkonu (např. výpověď, uzavření smlouvy), pak má rozpor tohoto úkonu s dobrými mravy za následek jeho neplatnost. Neplatná pro rozpor s dobrými mravy může být např. výpověď z nájmu bytu pro neplacení nájemného, kdy nájemci vznikl dluh výlučně z objektivních důvodů tíživé sociální situace (např. přišel o zaměstnání) a dluh zpětně doplatil. V rozporu s dobrými mravy může být např. také ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o půjčce, kdy výše smluvní pokuty je nepřiměřená k výši dlužné částky.

Ochrana poskytnutá orgánem státní správy

Ustanovení § 5 zákona č. 40/1964 Sb. poskytuje ochranu před zřejmým zásahem do pokojného stavu. Ochranu podle tohoto ustanovení ovšem neposkytují soudy, ale orgány státní správy, kterými jsou obecní nebo obvodní úřady pověřené výkonem státní správy. Tyto orgány rozhodují o věci podle správního řádu na návrh účastníka.

Co je přesně pokojným stavem nelze přesně definovat, je to určitý stav, který byl fakticky vytvořen, a který trval určitou blíže nespecifickou dobu. Tento stav dokonce nemusel být ani nutně „po právu“ (nejde o spor ohledně právní stránky, ale ohledně faktického stavu – tedy, toho, co existovalo ve skutečnosti). Orgány státní správy podle ustanovení § 5 neřeší, zda došlo či nedošlo k protiprávnímu zásahu či nikoliv, pouze zajišťují rychlou ochranu pokojnému stavu a mohou zasahování druhému účastníkovi zakázat anebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav.

Příklad: Pokud by manžel po rozvodu vyměnil zámek od bytu a bránil by tak manželce ve vstupu, dopustil by se tímto zásahu do pokojného stavu. Předpokladem ovšem je, že manželka v bytě normálně žila a manžel tím, že jí zabránil ve vstupu do jejího obydlí, zasáhl do fakticky existujícího stavu. Manželka se může domáhat, aby orgán státní správy rozhodl, že jí musí manžel umožnit vstup do bytu a jeho užívání. Orgány státní správy by v takovémto případě vůbec neřešily, zda rozvedená manželka má nebo nemá oprávnění v tomto bytě nadále přebývat, pouze by zkoumaly, zda tam žila předtím. Stejný postup by měl platit i pro případ, že majitel bytu vymění zámek od bytu a brání nájemci ke vstupu s tím, že údajně nájemní vztah již skončil.

Důvodem této úpravy je možnost účastníka domáhat se rychlé pomoci bez složitého právního posuzování sporu. Souběžně anebo následně je samozřejmě možné obrátit se na soud, který spor vyřeší po právní stránce. Soud přitom vůbec není vázán zjištěním orgánů státní správy (může dojít i k závěru, že manželka ve výše uvedeném příkladě v bytě skutečně nemá co dělat).

V praxi však tento institut není příliš využíván a je třeba říci, že ani orgány státní správy nemají tedy zkušenost a vůli efektivně pokojný stav bránit a mají tendenci hodnotit i právní stránku (např. nechají se přesvědčit od pronajímatele, že nájemní vztah skončil na základě neúplných dokumentů apod.) a návrh účastníka, do jehož pokojného stavu bylo zasaženo, zamítnou.

Svépomoc

V ustanovení § 6 zákona č. 40/1964 Sb. je upravena tzv. svépomoc. Svépomoc (vlastní pomoc) je možné užít za situace, kdy bezprostředně hrozí nějaký neoprávněný zásah do práva. Tuto svépomoc může použít pouze ten, kdo je tímto zásahem ohrožen a bránit se může pouze vlastními silami a prostředky (k tomu ještě viz dále v tomto bodě).

Příklad: Pokud majitel bytu vymění zámek od bytu a brání nájemci ke vstupu s tím, že údajně nájemní vztah již skončil, nájemce sám může byt otevřít. Pokud by měl nájemce v bytě hlášen trvalý pobyt, byt mu otevře i přivolaný zámečník. Nájemce se pak může domáhat, aby mu pronajímatel uhradil náklady na otevření bytu.

Aby bylo možné bránit svá práva svépomocí je ovšem nutné, aby bylo splněno několik podmínek. Za prvé, musí se jednat o neoprávněný zásah do práva. Například nezabezpečená domácí zvířata souseda vniknou na můj pozemek. Nebo pronajímatel vymění nájemci zámek u vstupních dveří bytu; nájemce může využít svépomoci podle našeho názoru i v případě, že právně již nájemcem není a nájem tedy skutečně skončil. V soudní praxi platí, že osoby by měly být vystěhovávány z bytů pouze na základě rozhodnutí soudu a soud může vždy rozhodnout s ohledem na zásadu dobrých mravů (viz výše v tomto bodě) o povinnosti byt vyklidit v delší lhůtě nebo po zajištění bytové náhrady. Za druhé, zásah do práva musí být bezprostřední, to znamená, že takový zásah do práv buď hrozí anebo trvá. Za třetí, svépomoc musí být přiměřená. Takže domácí zvířata souseda nemohu zabít, ale mohu je převést zpět k sousedovi. Zamčený byt mohu odvrtáním zámku otevřít, ale nemohu zničit zbytečně celé dveře. A za čtvrté, svépomoc může vykonat jen ten, kdo je ohrožen. To ale neznamená, že bychom nemohli pomoci jiné osobě, pokud by např. byl její majetek či zdraví ohroženo, neboť můžeme pak za stanovených podmínek jednat v nutné obraně nebo krajní nouzi (§ 418 zákona č. 40/1964 Sb.) a dále pro doplnění informace i trestní zákoník i zákon o přestupcích umožňují jednat v nutné obraně a krajní nouzi, aniž bychom se dopustili trestného činu či přestupku (samozřejmě za stanovených omezujících podmínek, zejména přiměřenosti).

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next