Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

5.5.2. Dědění ze závěti

Dědění ze závěti

Závěť je formální, jednostranný, kdykoli odvolatelný projev vůle o tom, komu má v případě pořizovatelovy smrti zanechaný majetek připadnout. Jde o ryze osobní právní úkon - nemůže jej tedy učinit zástupce. Na závěť (testament) samozřejmě dopadají obecné předpisy o náležitostech právního úkonu. Vedle toho se uplatní i zvláštní ustanovení o způsobilosti pořizovatele závěti a o formě závěti.

Způsobilost pořizovatele

Způsobilost musí mít osoba v době provedení úkonu, její pozdější ztráta nemá na platnost vliv. Způsobilým zřídit závěť je ten, kdo je plně způsobilý k právním úkonům - dosáhl věku 18 let a nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo v ní nebyl omezen. Tuto způsobilost může mít i osoba starší 16 let, která byla zplnoletněna soudem (z důvodu uzavření manželství). Podle OZ mohou poslední vůli zanechat i nezletilí, kteří dovršili 15. rok - může se tak ale stát pouze formou notářského zápisu.

Forma závěti

V případě dědění ze závěti je základním předpokladem platná závěť zůstavitele. Musí mít vždy písemnou formu. Zůstavitel může závěť napsat sám vlastní rukou, nebo ji napsat v jiné písemné formě za účasti svědků, nebo ji zřídit ve formě notářského zápisu.

Vlastnoruční závěť musí zůstavitel celou napsat rukou a musí ji podepsat. V případě, že chce sepsat závěť například na psacím stroji, musí tuto závěť vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Listinu pak musí podepsat i tito svědci.

Závěť je možné pořídit rovněž u notáře, což je nejjistější způsob, neboť notář je podrobně obeznámený s náležitostmi závěti a je tak záruka, že závěť bude později takřka nezpochybnitelná. Jedině tímto způsobem může závět pořídit osoba nezletilá.

Zvláštní požadavky jsou kladeny na závěť, kterou pořizují osoby, jež neumí číst ani psát. Ty mohou závět pořídit před 3 současně přítomnými svědky (ti musí znát obsah závěti), kteří ji podepíší. Předtím ji jeden z nich musí sepsat a další svědek (jiný než pisatel) ji musí přečíst nahlas. V závěti musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst ani psát, kdo listinu napsal, kdo ji nahlas přečetl a jak zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Obdobně toto platí i pro závěť pořizovanou nevidomou osobou.

Závěť je možno po jejím sepsání uložit na libovolném místě, nejvhodnější je uložit ji u notáře do úschovy jako listinu.

Pokud není dodržena zákonem stanovená forma, závěť je neplatná a je nutno přistoupit k dědění ze zákona. Rovněž tak je závěť neplatná, pokud v ní není uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána. Ze závěti musí být patrno, koho pořizovatel ustanovuje svým dědicem. Při více dědicích musí být patrno, jaké podíly nebo věci a práva každému z nich připadnou (nejsou-li určeny, platí, že jsou stejné).

Podle ustanovení OZ se závěť zrušuje závětí pozdější (pokud vedle ní nemůže obstát), odvoláním závěti (odvolání musí mít stejnou formu, jaké je třeba k závěti), nebo zničením listiny (pokud k němu nedošlo nedopatřením).

Listina o vydědění může být odvolána, zničena, nebo může být osoba povolána za dědice v závěti. Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (tzv. odúmrť).

Nepominutelní dědici

Závěť může být neplatná pouze zčásti, a to v případě, že zůstavitel v závěti buď nezmíní některé ze svých dědiců, nebo jim závětí odkáže méně, než kolik jim podle zákona dát musí (v obou případech se to týká tzv. neopominutelných dědiců). Takoví dědicové, kteří buď v závěti nebyli uvedeni vůbec, nebo dostali méně, se mohou obrátit na soud.

Neopominutelnými dědici, tedy dědici, které zůstavitel musí ve své závěti alespoň zmínit, jsou jeho potomci, tedy synové a dcery, vnukové a vnučky, pravnuci a pravnučky. Zákon rozlišuje potomky zletilé a potomky nezletilé. Zletilí potomci musejí dostat alespoň polovinu svého dědického podílu, nezletilí potomci musejí dostat svůj dědický podíl celý. Zůstavitel může některé své neopominutelné dědice, tedy potomky, vydědit, avšak opět jen za předpokladu, že jsou k tomu splněny zákonné předpoklady (viz níže).

Na formální náležitosti listiny o vydědění jsou kladeny obdobné nároky jako na závěť. Zůstavitel přitom může vyhotovit listinu o vydědění i bez toho, aby sepisoval závěť.

Podmínky vydědění:

1. Potomek neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, stáří nebo za jiných závažných okolností a takové jeho chování bylo v rozporu s dobrými mravy. Takovým chováním může být například to, že potomek odmítl odvézt zůstavitele k lékaři. Vždy je však základním předpokladem, že potomek měl možnost zůstaviteli pomoci. Nelze předpokládat, že potomek, který žije v Antarktidě, bude každý den chodit nakupovat zůstaviteli, lze však požadovat, aby potomek zajistil jiným způsobem, pro něj přijatelným, pomoc zůstaviteli.

2. Potomek o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Takovými případy může být například to, že potomek nenavštěvuje zůstavitele. Podmínkou vždy je, že takový stav je trvalý, že není vyvolán jen momentální situací potomka (např. péčí o malé dítě apod.).

3. Potomek byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku. V tomto případě nezáleží, zda byl trestný čin namířen proti zůstaviteli, či nikoli, ale sama skutečnost, že byl odsouzen, je důvodem vydědění.

4. Potomek trvale vede nezřízený život, např. se oddává alkoholu nebo hazardním hrám.

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next