Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

12.9. Povolení oddlužení

Řešit úpadek dlužníka oddlužením předpokládá několik po sobě jdoucích fází řízení, které je třeba důsledně rozlišovat. Na základě jednotlivých typů rozhodnutí soudu, která určují, jakým způsobem bude ve věci postupováno, je možno rozlišit tyto fáze řízení o oddlužení:

1) Rozhodnutí o zjištění úpadku a povolení (zamítnutí) oddlužení

- součástí je výzva věřitelům, aby své přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů

- do 30 dnů po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek zpracuje a předloží insolvenční správce zprávu o přezkumu pohledávek a nově také zprávu pro oddlužení, v níž zhodnotí předpokládané plnění věřitelům při realizovaných způsobech oddlužení, připojí k ní znalecký posudek, je-li v majetkové podstatě nemovitá věc; navrhuje-li insolvenční správce provést oddlužení plněním splátkového kalendáře, připojí rovněž propočet předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů a návrh distribučního schématu splátkového kalendáře pro jednotlivé nezajištěné věřitele a vyjádří se také k návrhu dlužníka na určení jiné výše splátek, než je určena zákonem (to lze navrhnout, pokud dlužník uspokojí alespoň ve výši 50% pohledávek nezajištěných věřitelů nebo ve výši dohodnuté s věřitelem)

- o zprávě o přezkumu a o zprávě pro oddlužení po jejich úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že tyto zprávy zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 7 dnů od zveřejnění zprávy o přezkumu a zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku mohou proti nim podat námitky; námitky nelze uplatnit vůči popěrnému úkonu.

- námitky soud předloží opět insolvenčnímu správci k doplnění přezkoumání přihlášených pohledávek či k opravě zprávy o přezkumu nebo k opravě zprávy pro oddlužení a určí mu k tomu lhůtu, která není delší než 10 dnů

- o námitkách rozhodne soud nejpozději při rozhodnutí podle následujícího bodu (o ne/schválení oddlužení)

Základním předpokladem pro povolení oddlužení v první fázi je, že o něj bylo dlužníkem včas zažádáno (tj. řešení úpadku oddlužením bylo dlužníkem navrženo nejpozději s insolvenčním návrhem, popř. do 30 dnů od jeho podání, pokud návrh nepodával dlužník) a dále že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé činí minimálně 30 % jejich pohledávek (pokud je navrhováno oddlužení formou splátkového kalendáře, je třeba vyhovět požadavku splacení uvedené výše pohledávek ve lhůtě následujících 5 let). Co se týče výpočtu výše jednotlivých splátek, činí tyto stejně jako při výkonu rozhodnutí nebo exekuci tzv. přednostních pohledávek. Jednotlivé splátky je možné pro konkrétní případ spočítat pomocí postupu popsaného v kapitole 10.4. Takto vypočtená výše splátek však nemusí být definitivní. Při uvažování o oddlužení formou splátek je nutno vzít v potaz stabilitu zaměstnání, stálost příjmu apod.

Pokud by výše splátek nestačila na plnění dle splátkového kalendáře, je možné se s věřitelem domluvit, že mu bude splněno méně. Takový souhlas věřitele s nižším plněním je třeba k návrhu na oddlužení připojit.

Pokud dlužník z nějakého důvodu nemá majetek nebo příjmy, které by postačovaly k uspokojení 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, lze použít tzv. darovací smlouvy. Tzv. darovací smlouvy jsou institut praxe, zákon s ničím takovým nepočítá, ale ani to nevylučuje. Z právního pohledu většinou nejde o čisté darovací smlouvy, neboť bývají podmíněny, zatímco dar v čistém slova smyslu nesmí být nijak podmíněn. Podstatou tzv. darovacích smluv je závazek třetí osoby (rodiče, kamaráda, druha apod.) buď přispívat pravidelnou měsíční částkou během oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem nebo přispět jednorázovou částkou kdykoliv během procesu oddlužení. Variabilita těchto smluv není nijak omezena, záleží velmi na jejich formulaci. Podstatou však vždy musí být jednostranná podpora dlužníka ze strany třetí osoby, bez nároku na vrácení. Dárce v takovém případě nefunguje jako ručitel nebo spoludlužník, byť se tyto pojmy v zákoně u oddlužení v jednom případě vyskytují, v praxi se od těchto institutů odstoupilo a místo nich se používají právě tzv. darovací smlouvy. Pozor, tzv. darovací smlouvu mezi sebou nemohou uzavřít manželé.

Pomocí tzv. darovacích smluv lze tedy vyřešit problém s uspokojením potřebných 30% pohledávek nezajištěných věřitelů již při podávání návrhu na oddlužení, dále např. při ztrátě zaměstnání během plnění splátkového kalendáře, pokud je výtěžek ze zpeněžení majetku nižší, než dlužník předpokládal apod. Teoreticky lze uvažovat o poměru částky, kterou fakticky uhradí dlužník oproti částce „dárce“ a o tom, do jaké míry nedochází k popření účelu institutu oddlužení fyzické osoby v případě, že dlužník uhradí pouze minimální částku nebo dokonce nic. Názory na tento problém, stejně jako obecně na institut tzv. darovacích smluv se různí. Dle přání dárce lze konkrétní tzv. darovací smlouvu upravit, ale v zásadě lze doporučit variantu, kdy dárce v případě plnění oddlužení splátkovým kalendářem pravidelně poukazuje pevnou měsíční částku přímo insolvenčnímu správci (nezvyšuje tak příjem dlužníka, celá částka „daru“ je poukazována věřitelům); dále variantu jednorázového „daru“/splátek na určitý počet měsíců v případě překonání objektivních překážek splátkového kalendáře nebo jednorázového „daru“ v případě, že výtěžek zpeněžení nepostačuje k pokrytí min. 30% pohledávek nezajištěných věřitelů.

POZOR: Pokud dárce svůj slib nedodrží nebo „připlácet“ přestane, lze po něm závazek vymáhat. Pokud by vinou toho dlužník nesplnil podmínky oddlužení, soud přihlédne i k této skutečnosti (a nemusí to nutně znamenat konkurz dlužníka). Také by však v takovém případě přihlédl ke snaze dlužníka zvýšit si příjem vlastní iniciativou, případně snaze najít jiného „dárce“.

Do souhrnu uspokojení alespoň 30% pohledávek (obecná podmínka oddlužení) se počítají pouze pohledávky nezajištěných věřitelů. Zajištění věřitelé se vždy uspokojí ze zajištění, proto není třeba je do souboru věřitelů zahrnovat. IZ pro své potřeby definuje, co se za zajištění považuje a zužuje tak pojem zajištění, než jak je běžně vnímáno, jen na určité instituty, kterými jsou: právo zástavní, právo zadržovací, omezení převodu nemovitosti, zajišťovací převod práva nebo postoupení pohledávky k zajištění. Nepatří sem proto např. směnka.

V této fázi soud pouze zkoumá, zdali dlužník předběžně splňuje základní podmínky pro oddlužení. Pokud ano, rozhodne o povolení řešit úpadek oddlužením a vyzve věřitele, aby se přihlásili se svými pohledávkami za dlužníkem, přičemž určí lhůtu, v jaké je pohledávky potřeba přihlásit. Po uplynutí této lhůty nelze k podaným přihláškám přihlížet, což znamená, že věřitel navždy ztrácí právo se vůči dlužníku svých pohledávek domáhat (za podmínky, že insolvenční řízení skončí řádně, tedy osvobozením dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení). Rozhodnutí o povolení řešit úpadek oddlužením neznamená, že o oddlužení bylo rozhodnuto s konečnou platností, ale pouze, že se povoluje přistoupit k té fázi řízení, kde jsou podmínky o splnění předpokladů pro oddlužení zkoumány.

Pokud by měl soud za to, že podmínky pro povolení oddlužení splněny nejsou, návrh na oddlužení zamítne, a to zejména v následujících případech:

  • Když lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

  • Jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže

a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující,

b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, nebo

c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník na přezkumném jednání s insolvenčním správcem požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě.

To je změna oproti původní úpravě, kdy při neschválení oddlužení musel soud rozhodnout o konkurzu.

Pokud soud oddlužení neschválí, návrh nezamítne ani neodmítne, insolvenční řízení zastaví, současně rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

2) Rozhodnutí o schválení (neschválení) oddlužení zpeněžením majetkové podstaty / splátkovým kalendářem

Neshledá-li důvody k rozhodnutí podle předchozích odstavců, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali.

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud

a) uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem,

b) označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty, c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud

a) uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného ve zprávě pro oddlužení. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení,

b) označí příjmy, ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku,

c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli,

d) přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen „plátce mzdy dlužníka“), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku.

Účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku.

3) Rozhodnutí o splnění oddlužení

Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen

a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat,

b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře,

c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání,

d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání,

e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení,

f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vykonává insolvenční správce dohled nad činností dlužníka. O výsledcích své činnosti pravidelně informuje insolvenční soud a věřitelský výbor. Právní úkon, kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl. Má se za to, že dlužník, který za trvání účinků schválení oddlužení neodmítne dědictví, uplatnil výhradu soupisu.

Splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

4) Usnesení o (zamítnutí) osvobození dlužníka od placení pohledávek viz zde

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next