Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

6.4.4. Formulářové smlouvy

Na úvod je třeba říci, že níže uvedené platí pro smlouvy, uzavřené za účinnosti nového občanského zákoníku, tj. 1. 1. 2014 a později. Dříve uzavřené smlouvy se řídí úpravou zákona č. 40/1964 Sb. (starý občanský zákoník), který pojem formulářových smluv nezná, v rámci ochrany spotřebitele však měla (a dosud má) interpretační váhu pojem formulářových smluv upravený v (evropské) Směrnici Rady 93/13/EHS. Na rozdíl od evropské směrnice, nový občanský zákoník neupravuje formulářové smlouvy v rámci ochrany spotřebitele, ale v rámci nové kategorie slabší strany.

Co je formulářová (adhezní) smlouva?

Definici tzv. formulářové smlouvy stanoví § 1798, zákona č. 89/2012 Sb., uvozující oddíl s názvem Smlouvy uzavírané adhezním způsobem. Tento název má dát najevo, že se nejedná o nějaký zvláštní typ smlouvy (jako je např. smlouva kupní, o dílo, o úvěru..), ale jedná se o smlouvu jakéhokoli typu, pokud tato naplní určité znaky týkající se způsobu jejího uzavírání.

Těmito znaky jsou:

  • smlouva je uzavřená mezi "silnější" a slabší stranou

  • základní podmínky smlouvy byly určeny "silnější" stranou nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit

Platí vyvratitelná právní domněnka, že smlouva sepsaná na formuláři užívaném v obchodním styku nebo jiným podobným prostředkem je adhezní smlouvu (proto jí v praxi říkáme i "formulářová"). To znamená, že slabší strana, která uzavřela smlouvu na formuláři, nemusí prokazovat, že se jednalo o adhezní smlouvu, tj. že neměla skutečnou příležitost obsah podmínek ovlivnit - naopak druhá strana by musela prokazovat opak, tj. že slabší strana tuto příležitost měla.

Jaká je ochrana v případě formulářových (adhezních) smluv?

  • Ochrana proti podmínce, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi

    Pokud taková podmínka působí slabší straně újmu, je neplatná, ledaže by druhá strana prokázala, že slabší straně byl význam podmínky dostatečně vysvětlen.

  • Ochrana proti podmínce, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná

    Pokud taková podmínka působí slabší straně újmu, je neplatná, ledaže by druhá strana prokázala, že slabší straně byl význam podmínky dostatečně vysvětlen.

  • Ochrana proti podmínce, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná

    Pokud zároveň platí, že takovouto podmínku není rozumný důvod, což je dáno zejména tehdy, pokud se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu odchyluje od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je taková podmínka neplatná.

  • Ochrana proti odkazu na obchodní podmínky

    Pokud smlouva odkazuje na obchodní podmínky, které jsou mimo text smlouvy (podmínky jsou například jen na internetových stránkách jedné ze stran nebo i ve vytištěné podobě, na jejich konci ale nejsou podpisy stran), pak musí být smluvní strana s odkazem a jeho významem seznámena. Nebyla-li seznámena, je odkaz neplatný, ledaže by se prokázalo, že slabší strana význam doložky musela znát. "Seznámením" zřejmě není myšlena pouhá věta ve smlouvě, kde slabší strana prohlašuje, že s obchodními podmínkami byla seznámena a odkazu na ně rozumí. Na druhou stranu, druhá strana musí mít možnost seznámení s významem odkazu nějak prokázat, a lze předpokládat, že například prohlášení slabší strany, učiněné na samostatném listu spolu s poučením o významu odkazu bude považováno za dostatečný důkaz.

Neplatnost - jak ji uplatnit a jaké jsou její důsledky?

Neplatnost stanovenou na ochranu slabší strany ve výše uvedených případech je třeba považovat za neplatnost relativní, kterou musí slabší strana druhé straně namítnout. Námitku neplatnosti lze učinit zejména dopisem adresovaným druhé straně, v němž se označí podmínka nebo část smlouvy, která má být neplatná, a uvede se důvod této neplatnosti. Námitku neplatnosti lze druhé straně doručit i v řízení před soudem (buď při jednání, na kterém je druhá strana přítomna, nebo tím, že soud doručí kopii písemného vyjádření druhé straně), na to se však nedoporučuje spoléhat, a to zejména proto, že právo namítnout neplatnost se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě (lhůta běží od okamžiku, kdy mohla být neplatnost poprvé namítnuta, tj. zpravidla od uzavření smlouvy).

Pokud slabší strana neplatnost nenamítne, hledí se na podmínku, jako by byla platná. Pokud je neplatnost řádně namítnuta, neplatnost způsobuje stav, jako kdyby podmínky nebylo, s jednou důležitou výjimkou: pokud se neplatnost týká nějakého rozsahového určení (množstevního, časového územního apod.), změní soud tento rozsah tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran (§ 577, zákona č. 89/2012 Sb.). Například při neplatnosti smluvní pokuty nebude výsledkem smluvní pokuta ve výši 0, ale smluvní pokuta ve výši, kterou bude soud považovat za přiměřenou.

Pokud by se jednalo o neplatnost odkazu na obchodní podmínky, je jeho logickým důsledkem i to, že tyto obchodní podmínky se na smluvní vztah nepoužijí - nebyly by totiž součástí smlouvy.

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next