Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

4. Mlčenlivost sociálního pracovníka

Posouzení mlčenlivosti sociálního pracovníka dle zák. č. 108/2006 Sb. a možností jejího prolomení

Mlčenlivost zaměstnanců poskytovatelů sociálních služeb je obecně upravena v § 100 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Povinnosti mlčenlivosti se sociální pracovník (resp. poskytovatel soc. služeb) může dovolávat v případech, kdy jde o jeho klienty, kterým jsou poskytovány sociální služby.

Tuto mlčenlivost je možno prolomit pouze v těchto případech a za podmínek dále uvedených:

A. S předchozím písemným souhlasem klienta, který jasně vymezí rozsah zproštění mlčenlivosti a účel, za jakým mohou být informace dále poskytnuty.

B. Stanoví-li tak zákon o sociálních službách – konkrétně podle od 1. 1. 2014 účinný § 100a zákona o soc. službách v návaznosti na zákon o sociálně-právní ochraně dětí (č. 359/1999 Sb.).

Podle něj má poskytovatel sociálních služeb povinnost poskytovat orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") určité údaje potřebné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany dětí.

Za prvé se jedná o údaje "týkající se osoby, které byla rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí uložena povinnost využít odbornou poradenskou pomoc podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí". Ohledně této osoby je poskytovatel soc. služeb povinen na písemnou žádost OSPOD bezplatně "sdělit, zda s osobou uzavřel smlouvu o poskytování sociální služby, dobu platnosti smlouvy, datum ukončení poskytování sociální služby, popřípadě výpovědní důvod, pokud byla smlouva vypovězena, a zhodnocení průběhu poskytování sociální služby". Tato povinnost se tedy týká obecně všech poskytovatelů sociálních služeb. Přestože to v zákoně není výslovně uvedeno, vyplývá z něj, že OSPOD by měl v žádosti uvést, že osobě, o jejíž údaje se jedná, byla rozhodnutím orgánu OSPOD uložena povinnost využít poradenskou pomoc s odkazem na toto rozhodnutí.

Za druhé se jedná o povinnost uloženou jen poskytovatelům soc. služeb pro rodiny s dětmi nebo pro děti, které jsou uvedené v § 37 odst. 3, § 48, 52, 54, 57, 58, 60, 60a, 62, 65 nebo § 69 zák. o soc. službách. Tito poskytovatelé, nejde-li o situaci uvedenou výše nebo neposkytují-li služby anonymně, jsou povinni na písemnou žádost OSPOD bezplatně sdělit, zda osobě uvedené v žádosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí poskytují nebo poskytovali sociální službu, druh a formu poskytované sociální služby a dobu poskytování a zhodnocení průběhu poskytování sociální služby. Tato povinnost platí jen v případě, kdy "orgán sociálně-právní ochrany dětí v žádosti současně uvede, že situaci dítěte a jeho rodiny vyhodnotil podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí tak, že se jedná o dítě, na něž se sociálně-právní ochrana dětí zaměřuje".

Rozsah povinně poskytovaných informací je tedy ve výše uvedených případech podobný, avšak ne zcela stejný, na což musí poskytovatel soc. služeb brát ohled.

Pokud jde o rozsah "zhodnocení průběhu poskytování sociální služby", což je údaj poskytovaný v obou případech, ten není zákonem nijak blíže vymezen. Což může být problematické mj. i proto, že nesplnění informační povinnosti může být posouzeno jako správní delikt právnické osoby – poskytovatele soc. služeb. Konkrétní obsah a rozsah "zhodnocení průběhu poskytování sociální služby" je podle mého názoru třeba určit vždy podle okolností daného případu a to podle toho, co je účelem daného ustanovení. Tedy obecně zájem dítěte, resp. efektivní zajištění výkonu sociálně-právní ochrany dětí v zájmu dítěte a jeho ochrany. Posouzení toho, zda tato povinnost byla v daném případě poskytovatelem soc. služeb náležitě splněna, bude obtížné i proto, že zhodnocení je pojem zahrnující subjektivní hledisko. Poskytovatel musí brát také ohled na to, že v rámci "zhodnocení průběhu poskytování sociální služby" nelze poskytovat konkrétní údaje týkající se dalších osob – klientů poskytovatele, jichž se netýkala žádost OSPOD.

C. Stanoví-li tak jiný zvláštní zákon. Mezi zvláštní zákony, které tuto mlčenlivost prolamují, patří:

1) Trestní zákoník (TZ) a trestní řád (TŘ), a to v rámci ustanovení týkajících se povinnosti svědčit, podávat vysvětlení a povinnosti poskytovat soudu součinnost/informace.

Právní základ možnosti odepřít orgánům činným v trestním řízení součinnost, tedy i podávat informace je položen v § 8 odst. 2 TŘ. Na základě tohoto ustanovení se lze v obecné rovině dovolávat mlčenlivosti pro celé trestní řízení – tedy jak pro řízení přípravné (Policie ČR), tak i pro řízení před soudem. (Obdobně jako u trestního zákoníku je možnost odmítnutí podat vysvětlení upravena i v zákoně o Policii ČR (č. 273/2008 Sb.), jehož vybraná ustanovení mají význam zejména pro přestupkové řízení.)

Za státem uznanou povinnost mlčenlivosti se podle tohoto zákona nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona (např. ze smluvního vztahu).

Povinnost mlčenlivosti je v trestním řízení prolomena ve třech případech:

• Jde o povinnost oznámit vyjmenované trestné činy a povinnost překazit vyjmenované trestné činy, přičemž jde pouze o trestné činy závažnějšího charakteru. Pokud povinná osoba neučiní, co jí v tomto ohledu ukládá zákon, vystavuje se riziku trestního stíhání pro trestné činy neoznámení (§ 368 TZ), popř. nepřekažení (§ 367 TZ) trestného činu.

U nepřekažení je okruh trestných činů širší. Rozdíl mezi oběma trestnými činy je dále ten, že u neoznámení jde v podstatě o něco, co se již stalo. Naopak u nepřekažení jde o situace, které právě probíhají, popř. budou páchány v budoucnu.

• V trestním řízení si dále orgány činné v trestním řízení mohou požádat o souhlas soudce s poskytnutím informací. Pokud soudce tento souhlas poskytne (při ústním jednání soudu by souhlas měl být zaprotokolován, pokud je souhlas požadován mimo jednání soudu – např. policií v rámci přípravného řízení – musí orgán požadující informace předložit poskytovateli soc. služeb písemný souhlas soudce, v němž jsou konkrétně uvedeny požadované informace), je tím povinnost mlčenlivosti prolomena a poskytovatel sociálních služeb musí požadované informace poskytnout. (Viz § 8 odst. 5 TŘ)

• Poslední výjimkou je situace uvedená v § 8 odst. 4 písm. b) TŘ – odmítnout poskytnutí informací (chráněných mlčenlivostí) nelze při vyřizování dožádání orgánu činného v trestním řízení o trestném činu, kde dožádaná osoba je současně oznamovatelem trestného činu.

Např.: TSP je v rámci výkonu práce napaden/okraden svým klientem. Podá na něj trestní oznámení, Policie si v rámci vyšetřování vyžádá doplnění informací, které by jinak byly chráněny povinností mlčenlivosti (zda klient bere drogy apod.). V těchto případech povinnost mlčenlivosti neplatí.

Pozn.: Oproti trestnímu řízení nenabízí civilní (občanskoprávní) řízení žádnou možnost prolomení mlčenlivosti. Naopak § 124 zákona č. 99/1963 Sb. výslovně stanoví, že výslech lze provést jen tehdy, jestliže vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný orgán nebo ten, v jehož zájmu má tuto povinnost. Jedinou možností prolomení povinnosti mlčenlivosti v civilním řízení je tedy získat souhlas klienta.

2) Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (č. 359/1999 Sb.). Zákon stanoví, bez ohledu na povinnost zachovávat mlčenlivost, povinnost poskytnout informace OSPOD bez souhlasu klienta v případech předpokládaných v ustanovení § 53 odst. 1 zákona. Těmito případy jsou informace týkající se podezření z týrání, zneužívání dítěte či zanedbávání péče o něj. Povinnost není formulována na rozdíl od trestního zákoníku jako oznamovací, ale spočívá pouze v povinnosti poskytnout na žádost informace. Obsah žádosti by měl mít konkrétní podobu, neměl by být formulovaný obecně. A pokud jde o rozsah poskytovaných informací, mělo by se jednat pouze o ty informace, které souvisí s podezřením z týrání, zneužívání dítěte či zanedbávání péče o něj. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí dále prolamuje mlčenlivost v § 10 odst. 4, pokud jde o tzv. pověřené osoby (s pověřením k výkonu sociálně-právní ochrany dětí), kterými může být i některý poskytovatel soc. služeb. Oznamovací povinnost se týká skutečností, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1 zákona – což jsou v podstatě všechny ohrožené nebo problémové děti. Na mlčenlivost se přitom nelze odvolávat. Přestože je tato povinnost vymezená velmi široce, nelze ji zřejmě interpretovat tak, že by pověřená osoba v těchto všech případech měla povinnost poskytovat jakékoliv informace. Smyslem této oznamovací povinnosti je poukázat na možnost, že nějaké dítě může být dítětem dle § 6 odst. 1, aby si OSPOD sám začal zjišťovat, jaký je stav věci. V těchto intencích je třeba toto prolomení zákonné povinnosti mlčenlivosti vnímat.

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next